Liptovská Mara vodní nádrž na středním Liptově na Slovensku, při Liptovském Mikuláši. Vodní dílo je součástí systému přehrad Vážské kaskády. Liptovská Mara byla vybudována v letech 1969-1975 (výstavbu zabezpečoval Váhostav v letech 1965 - 1975. Rozsah investic přestavělo přes 800 milionů Kčs. Výkupní hodnota soukromých nemovitostí, kterou zaplatil stát, byla 67 milionů Kčs .). Při výstavbě díla bylo zaplaveno 13 obcí (Čemice, Demčín, Liptovská Mara, Liptovská Sielnica (pôvodná), Nižné Dechtáre, Paludza, Parížovce, Ráztoky, Sestrč, Sokolče, Vrbie, Vyšné Dechtáre) a z části Liptovský Trnovec Bukovina. Spolu bylo vysídleno 940 rodin, což představovalo 4 tisíc obyvatel. Obce v zatopenej oblasti patřily nejen mezi nejstarší v Liptově, ale i na Slovensku. Tato oblast byla podle archeologů osídlena již v 9. století a obec Liptovská Mara vznikla pravděpodobně v tomto čase. Celkový objem vody v Liptovské Mary je 361,9 mil. m3. Těleso zemní přehrady je v koruně dlouhá 1350 m. Vodní elektrárna stojí při vzdušné patě přehrady (voda je přiváděna ocelovým potrubím o průměru 670 cm) než 45 m vysoký objekt.
Chtěli jste se za socialismu věnovat radioamatérských? Nebo kynologii? Nebo létání, potápění či motorismu? Tak na to zde byl Svazarm. Jinak řečeno, Svazarm. Jaká je historie této organizace a jako za dob socialismu vlastně fungovala?
Svazarm byla dobrovolná společenská organizace, která vznikla 4. listopadu 1951 na základě zákona č. 92/1951 o branné výchově. Tehdy sdružoval 10 společenských organizací jako kolektivních členů, v r. 1952 na slučovacím sjezdu přešel na individuální členství. Svazarm plnil některé úkoly obrany státu. Zastřešoval branné sporty a technickou zájmovou činnost, ale hlavně:
Historii elektrifikace Slovenska můžeme seřadit do čtyř období. První období přibližně do roku 1930, se řešilo malými lokálními elektrárnami, které vznikaly primárně s malými podniky pro zajištění jejich výroby a elektřinu poskytovaly blízkému okolí. Ve druhém období (po roce 1930) začíná z elektřiny stávat obchodovatelná komodita a stále více společností začíná zapojovat do obchodování s tímto zbožím. Vznikají specializované elektrárenské společnosti. Organizačně se výroba a distribuce elektrické energie se soustřeďuje do pěti regionálních spoločností. S nich v čase 2. světové války (v roce 1942) vznikají Slovenské elektrárne. Poválečné a socialistické období Slovenska je charakteristické rozsáhlou industrializací na jedné straně, ale pomalým budováním elektrárenských kapacit na straně druhé. Z elektřiny se stává nedostatkové zboží a proto se začíná regulovat (v prvních deseti poválečných letech si začíná průmysl budovat své vlastní tovární elektrárny). Za socialismu bylo běžnou součástí rozhlasového vysílání informační zpráva o energetické situaci na Slovensku v níž se vyhlašovali takzvané regulační stupně. Dodržování regulačních stupňů bylo pro celý hospodářský sektor povinné. Pro uspokojení poptávky se začne budovat tepelná elektrárna v Novákoch. Později (koncem 50. let) začíná i s budováním první jaderné elektrárny při Jaslovských Bohunicích (první Československá jaderná elektrárna A1). Elektrárna měla z dnešního pohledu velmi malý výkon, technologie výroby elektrické energie byla poruchová a proto byla byla v provozu pouze 5 let.
Osudy socialistických prezidentů Československa. Od Klementa Gottwalda po Gustáva Husáka, jejich soukromý život, politická kariéra, činy v úřadu prezidenta - všechno ve filmovém dokumentu České televize.
Bavlnářské závody Ružomberok - na vrcholu 80. let 20.století pod názvem bavlnářské závody Vladimíra Iljiče Lenina (zkratka BZVIL). Továrnu na zpracování bavlny byla postavena na konci devatenáctého století v městské části Ružomberok nazvané Rybárpole (k městu přičleněna katastrálně 1894 a administrativně 1910). Produkce byla spuštěna v roce 1895 v 1. přádelnách na strojích značky Asa Lees a Dobson Barlow (stroje byly nakopeny ve Velké Británii) a fabrika vyrobila prvních 213 tun bavlněné příze. V roce 1896 bylo vyrobeno 1 731 407 m režné látky. Koncem první dekády 20. století se fabrika stává největším zpracovatelem bavlny v celém vtejdajšom Rakousku - Uhersku. V roce 1919 dochází ke změně názvu fabriky na Mauntnerové textilné závody, uč. spol. Ružomberok - Rybárpole.
