středa, 11 září 2013 18:42

Železná opona

Napsal(a)
Ohodnotit tuto položku
(7 hlasů)
Mapa polotické rozložení železné opony v Evropě Mapa polotické rozložení železné opony v Evropě wikimedia.org

Železná opona, termín který vyjadřoval imaginární hranici rozdělení Evropu na dva politické póly. Na socialistický a kapitalistický. Šlo o hermeticky neprostupná hraniční prostor mezi západním a východním blokem v období takzvané studené války. Takové prostory se nacházely na západní hranici SSSR , NDR , Československa , Maďarska , Jugoslávie a Bulharska. Šlo o promyšlený a úzce střežen pás hraničního terénu speciálními vojenskými jednotkami. Před státní hranicí se směrem do vnitrozemí se nacházelo tzv. hraniční pásmo (široké dva až dvacet km), kde bylo možné vstoupit pouze na zvláštní povolení. V období socialistického Československa tuto roli plnily vojska pohraniční stráže. Šlo o vojáky základní služby (od dubna 1950 nastoupili poprvé k Pohraniční stráži vojáci základní služby ) s prodloužením služby na 27 měsíců a (vojáky z povolání) důstojníky a praporčíky, kteří tvořili celkem asi osm procent z celkových tabulkových počtů. Odvedenci byli vybíráni z řad prověřených občanů, syny rodičů, kteří byli členy KSČ, nebo zväzáckymi funkcionáři. Na sklonku 80. let 20. století se již nevěnovala tak specifická pozornost při výběru odvedenců , jak tomu bylo v 50. a 60. letech. Odvedenci absolvovali nejprve tříměsíční základní výcvik se zaměřením na ostrahu státní hranice. Vybraní vojáci byli následně posláni (na základě zastávané tabulkových funkcí) na sedm měsíců do poddůstojnické školy. Na státní hranici hlídali prostor s vybudovanými bariérami, které představovaly většinou dva ploty s územím nikoho, kde byly zakomponovány různá technická zařízení. Tato zařízení se označovali jako signálky . Mezi způsoby zastavování narušitelů státní hranice patřily minová pole, nástražné výbušné systémy, psi, které se pohybovaly na signálky a elektrodrôtené zátarasy, která mohla být napájena napětím až 6000 voltů . Železná opona se začala odstraňovat na československo rakouských hranicích od 11. prosince 1989.

Pohraniční stráž byla zřízena v roce 1951 podle vzoru sovětského pohraničního vojska. Hlavním úkolem pohraniční stráže bylo garantovat uzavřenost hranic. Pohraniční stráž mohla proti narušitelům hranic za stanovených podmínek ve služebním řádu použít střelnou zbraň. Většina narušitelů hranic tehdejšího Československa byla pohraniční stráží v úseku státní hranice zadržena. Ale mnoho přeběhlíků bylo i zastřeleno. Wikipedie říká, že v letech 1948 - 1989 zemřelo celkem 654 pohraničníků, z toho většina na základě nehody, sebevraždy či zastřelením kolegům. Při přestřelce s uprchlíky zemřelo 10 z nich. Civilistů bylo 450. Pohraniční stráž používala také zvlášť vycvičené služební psy. V osmdesátých letech 20. století, kdy byly z hranic odstraněny minová pole, byli psi cvičeni k samostatnému zadržení narušitele. Systém plotů s ostnatým drátem nestál přímo na státní hranici, ale přibližně cca 2 km od ní, aby i v případě jeho překonání stihli příslušníci pohraniční stráže narušitele chytit dříve, než se dostal až na hranici a následně ji překročil. Kolem celých hranic navíc vedla v asi kilometrové vzdálenosti asfaltová komunikace, která příslušníkům pohraniční stráže usnadňovala přesun k místu zásahu.

Stížnosti mezinárodního společenství vedly k tomu, že v roce 1965 bylo vysoké napětí z plotu odstraněno. V roce 1968 došlo k uvolnění hranic. Prakticky krátce otevřené hranice ulehčili druhou vlnu poválečné emigrace po invazi vojsk Varšavské smlouvy. V následujících třech letech opustilo Československo asi 74 000 lidí. V roce 1970 byla vybudována signální linie, která reagovala na dotek a tak okamžitě varovala službu konající vojáky na narušitelů státní hranice. Dále se rozrostla síť pozorovacích věží (celkem jich bylo 314) a po incidentu, kdy řidič autojeřábu prorazil celní závoru v Českých Velenicích a dostal se tak do Rakouska, byly značně zesíleny i hraniční závory.

Pohraniční stráž byla nejvíce soustředěna na hranicích s Německou spolkovou republikou, kde bylo umiestnaných 5 brigád. Méně exponované směry (hranice s Rakouskem, Dunaj a úsek hranic s Německou demokratickou republikou) byly obsazeny pohraničními oddíly změněnými počátkem roku 1952 také na brigády s velitelstvími v Českých Budějovicích, Znojmě, Bratislavě a Karlových Varech. Na sklonku r. 1952 byla postavena Děčínská brigáda střežící státní hranic proti Německé demokratické republice (NDR). Brigáda se skládala z velitelství, z pohraničních praporů, rot a jednotek přímo podřízených velitelství brigády. V roce 1966 byl takzvané vojskové systém střežení hranic s NDR zrušen, což vedlo ke zrušení karlovarské a děčínské brigády. Jejich úseky a úkoly převzali pohraniční oddělení veřejné bezpečnosti (VB).

V tomhle roce byla pohraniční stráž vyňata z kompetence Ministerstva vnitra ČSSR a přičleněna k Ministerstvu národní obrany. Tento stav vydržel pouze do 1. 1. 1972, kdy byla opět podřízena federálnímu ministerstvu vnitra a velitelství Pohraniční stráže převzalo odpovědnost i za střežení státních hranic se socialistickými zeměmi. Správy ochrany státních hranic byly vyčleněny z krajských správ SNB (sbor národní bezpečnosti) a přiřadí k hlavní zprávě Pohraniční stráže (vznikla tak hlavní zpráva Pohraniční stráže a ochrany státních hranic).

Zvláštní složku tvořily Vojska ministerstva vnitra. Tato složka byla formálně zřízena v květnu 1975, kdy bylo z pravomoci štábu civilní obrany vyňaty velitelství svazku vojsk MV (ministerstva vnitra), ze kterého se vytvořila Správa vojsk MV. Mezi její hlavní úkoly patřilo vedle střežení sídla prezidenta a objektů MV, také zabezpečení bojové pohotovosti centrály Federálního ministerstva vnitra a krajských správ. Správa vojsk MV byla do poloviny roku 1978 začleněna do Hlavní správy pohraniční stráže a ochrany státních hranic, po té byla opět podřízena přímo náměstkovi ministra vnitra ČSSR.

Proč lidé z Československa utíkali?

Podle Statutu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky UNHCR je uprchlíkem kdokoli, kdo opustil svou zemi kvůli strachu z násilí z rasových, náboženských, národnostních důvodů, nebo kvůli svým politickým názorům nebo členství v určité sociální skupině, a který se nechce nebo nemůže vrátit. Tito lidé mají právo na politický azyl. Jako důvod se většinou uváděl, že chtěli, aby jejich děti nemusely žít jako otroci, že žijí v policejním státě, že neexistuje názorová, náboženská a politická svoboda a hlavně, aby po nich něco zůstalo, až jednou budou opouštět tento svět. A to v socialistickém Československu nebylo možné.

Proč lidé z Československa nemohli odejít legálně?

Dnes se může někdo ptát, proč lidé, kteří chtěli odejít na Západ, prostě neodešli legálně? Zásadní překážkou legálního vycestování bylo získání výjezdní doložky, takzvaného devizového příslibu. Na povrchu se tento institut mohl jevit přirozeně, kdo chce vycestovat do kapitalistické ciziny, ten potřebuje získat od státu devizové prostředky. Institut devizových příslibů byl v rukou všemocných stranických orgánů, které rozhodovaly o jednotlivých žádostech. Určitá vysoce postavená skupina prominentních komunistů s cestováním do kapitalistické ciziny neměla problémy. Po ní následovaly zasloužilí soudruzi, komunisté, předáci socialistických brigád a úderníci. Teprve pak následovaly občané, kteří vycestování na Západ dostávali, jako odměnu za své pracovní zásluhy. Ale vůbec to nebylo jednoduché, protože pokud jste byl i obyčejný nekonfliktní socialistický občan, potřeboval jste vždy různá potvrzení a stanoviska například od vašeho zaměstnavatele, nebo od závodní či stranické organizace. Ve skutečnosti tento systém poskytoval rozsáhlý prostor pro korupci, pro systém různých "známých", kteří mají "styky" na příslušných místech. Za "protislužbu" bylo možné získat prakticky cokoliv.

Pro občana žijícího ve svobodné zemi byla "železná opona" těžko pochopitelná věc. Turisté ze Západu přicházeli se na vlastní oči podívat na toto monstrum. Podél hranice byly rozmístěny vysoké strážní věže, vzdálené od sebe necelý kilometr. Mezi nimi byly natažené tři vysoké drátěné ploty na vrcholu s dráty vysokého napětí. Byly zde preorané pásy půdy a na některých místech byly bunkry a zákopy s děly a tanky. První stěna byla asi metr vysoká z drátěné síťoviny a nahoře měla dva nebo tři tenké černé dráty na izolátorech sloužící jako signálka. Střední stěna byla asi dva metry vysoká a byla pod vysokým napětím. Třetí stěna železné opony byla nízká z drátěné síťoviny. Sloužila k tomu, aby zabránila zvěře proniknout k elektrické stěně. Na některých úsecích byla ještě čtvrtá stěna, která měla zabránit průjezdu těžkým vozidlům. Po celé délce státní hranice bylo nainstalováno zařízení s infračervenými reflektory s dosahem až do dvou kilometrů. Voják na strážní věži tak mohl terén pozorovat infračerveným dalekohledem a viděl krajinu iv noci.

Když byl na jaře v roce 1991 otevřen jeden z prvních pěších hraničních přechodů mezi Zadním Chodově a Mähring, tisíce lidí mohli na vlastní oči shlédnout nepropustný lesní terén a široké průseky, mezi kterými byl původně ostnatý plot. Za hraničními kameny se rozkládala pole a nedaleko od hranice byla vesnice jakoby z úplně jiného světa. Prchající lidé často využívali služeb převaděčů. V té době šlo v podstatě o tři kategorie převaděčů. Jedna skupina za převaděčství požadovala peníze, druhá ne a ta třetí předávala své oběti přímo do rukou bezpečnosti (veřejné bezpečnosti). Na Šumavě působilo několik lesníků, kteří pomáhali převést lidi na druhou stranu bezplatně a považovali to za nezištnou pomoc. Druhá skupina si za tuto činnost nechala platit "nekřesťanskými" penězi. A třetí skupinou byli podstrčení agenti státní bezpečnosti (StB). Věděli se přetvařovat, projevovali naoko péče o prchajícího a jeho rodinu a za přechod za čáru nežádali příliš vysoké částky. Prchajícího pak přivedly až k hranicím, kde ho předali do rukou zákona.

Důstojníkem Pohraniční stráže mohl být pouze člen KSČ. Důstojníci byli získávání z dělníků, kterým práce v závodech příliš "nevoněla". Prchajícím se v komunistické terminologii říkalo "narušitelé státní hranice" a peněžní odměny důstojníkům se určovaly podle počtu zadržených "narušitelů" a až do poloviny 60. let také počtem zneškodněných, tedy zastřelených. V roce 1964 uprchli do Spolkové republiky Německo dva členové Pohraniční stráže a díky rozhlasové stanici Svobodná Evropa se veřejnost mohla poprvé seznámit s organizací služby na státní hranici. Podle jejich informací na stanoveném úseku konaly službu tři pohraničníci. Jeden z nich spal a dva hlídali úsek dlouhý čtyři sta až osm set metrů. Na jakýkoli signál vyběhl podélně zátarasu pes, který snadno zachytí stopu prchajícího. Elektrický proud v zátarasech byl zapnutý obvykle jen v noci. Pokud prchající neuposlechl výzvy, vojáci měli rozkaz po něm střílet a za každou cenu ho zastavit. Pokud byl narušitel zastřelen za hraniční čarou, měl být zavlečen zpět na území Československa, přičemž bylo nutné vyvarovat se střetu s německou nebo rakouskou pohraniční stráží. I mezi pohraničníků se našly tací, kteří v touze po vyznamenání a odpovídajících výhodách neváhali zastřelit zcela bezbranného člověka.

Útěky z Československa na Západ

Lidé z Československa utíkali nejrůznějším způsobem. Některým se podařilo utéct na Západ z dovolené v Jugoslávii. Jiní se vydali přes hranici automobilem proražením železné závory. Další muž se pokusil dostat na Západ na malém gumovém člunu z pobřeží Warnemünde ve východním Německu. Jiný použil k přeletu hranice balón naplněný propan-butanovou směsí. Každoročně přes hranice uteklo několik příslušníků Pohraniční stráže. Někteří se pokusili přeplavat Dunaj, Moravu nebo Dyju. Další se pokusili použít potápěčskou výstroj. Jeden překonal železnou oponu na závěsných vozících přes dráty dálkového elektrického vedení. Jiní zas překonali státní hranici na koních.

11. září 1951 rychlík č. 3717 z Prahy zastavil ve stanici Cheb, kde byly tři vagóny odpojeny a rychlík pokračoval v jízdě do Aše. Avšak vlakovým nádražím v Aši prošel vlak bez zastavení a celou dobu dávali jeho strojvůdci zvukové znamení "Zastavte mě všemi prostředky". Avšak vlak pokračoval v jízdě, rychlostí asi 100 km / h prošel železnou oponou a zastavil až u obce Wildenau ve Spolkové republice Německo. Ze 106 cestujících se jich 27 rozhodlo nevrátit.

6. října 1971 na podvozku vagónu mezinárodního rychlíku Praha - Norimberk utekl z Mariánských Lázní přes Cheb sedmnáctiletý Richard Rösner ke svým rodičům v Marktredwitz ve Spolkové republice Německo, kteří zde žili od srpna 1968. Půl roku předtím se o útěk pokusila jeho sestra se svým snoubencem, ale jim se pokus o útěk nezdařil.

Železnou oponu začaly bořit na československo rakouských hranicích od 11. prosince 1989.

Rozkazem ministra vnitra ČSSR č.24 ze dne 12. 2. 1990 byl zrušen politický aparát na Hlavní správě Pohraniční stráže a Ochrany státních hranic na všech stupních. Dnem 31. 12. 1990 zrušena 11. brigáda Pohraniční stráže. K tomuto dni se uzavřela kapitola dějin 11. pohraniční brigády Bratislava, která hlídala Slovensko-rakouský úsek hranice od roku 1951 do roku 1990.

Zákon č. 69/1951 o ochraně státních hranic

"Pro zajištění klidné výstavby socialismu v naší vlasti třeba účinně chránit státní hranice před pronikáním všech nepřátel tábora pokroku a míru. Ochrana státních hranic je proto povinností každého občana."

Velitelé pohraniční stráže

genpor. Ing. František Šádek (1970–1981)
genmjr. PhDr. Anton Nemec (1982–1989)

Dislokace jednotek Pohraniční stráže


5.brigáda PS Cheb

1.prapor PS Aš 2.prapor PS Cheb 3.prapor PS Halže
1.rota PS Trojmezí   7.rota PS Dubina 13.rota PS Dyleň
2.rota PS Pastviny 8.rota PS Pomezí 14.rota PS Slatina
3.rota PS Újezd 9.rota PS Hraničná 15.rota PS Broumov
4.rota PS Ašská 10.rota PS Svatý Kříž 16.rota PS Branka
5.rota PS Nový Žďár 11.rota PS Hrozňatov 17.rota PS Pavlův Studenec
6.rota PS Polná 12.rota PS Mýtina  
     
Úsekové oddělení OSH : Nové Hamry Úsekové oddělení OSH : Vernéřov  Samostatné jednotky
Oddělení OSH : Boží Dar Oddělení OSH : Luby rota OPK Trojmezí
Potůčky Vojtanov OPK: Cheb, Pomezí
Nové Hamry Vernéřov Boží Dar, Vojtanov
Bublava Doubrava  
Kraslice Hranice  

9.brigáda PS Domažlice

1.prapor PS Rozvadiv 2.prapor PS Poběžovice 3.prapor PS Nýrsko
1.rota PS Vašíček 7.rota PS Pleš 13.rota PS Folmava
2.rota PS Stoupa 8.rota PS Rybníky 14.rota PS Maxov
3.rota PS Hraničky 9.rota PS Hraničná 15.rota PS Všeruby
4.rota PS Nový Dvůr 10.rota PS Nemanice 16.rota PS Sruby
5.rota PS Diana 11.rota PS Čerchov 17.rota PS Svatá Kateřina
6.rota PS Železná 12.rota PS Bystřice 18.rota PS Pod Ostrým
     
Samostatné jednotky    
 OPK: Rozvadiv, Folmava, Česká Kubice    
rota OPK Pálenec    
četa OPK Rozvadiv    

7.brigáda PS Sušice

1.prapor PS Železná Ruda 2.prapor PS Volary 3.prapor PS Lipno
1.rota PS Černé Jezero 7.rota PS Kvilda 14.rota PS Zvonková
2.rota PS Svároh 8.rota PS Borová Lada (Knížecí Pláně) 15.rota PS Kyselov
3.rota PS Debrník 9.rota PS Žďárek 16.rota PS Pasečná
4.rota PS Polom 10.rota PS Dolní Silnice 17.rota PS Spáleniště
5.rota PS Prášily 11.rota PS České Žleby 18.rota PS Mnichovice
6.rota PS Javoří Pila 13.rota PS Nová Pec 19.rota PS Mlýnce
     
Samostatné jednotky    
OPK + četa OPK : Železná Ruda, Strážný, Studánky    

15.brigáda PS České Budějovice

1.prapor PS Kaplice 2.prapor PS Suchdol 3.prapor PS Nová Bystřice
1.rota PS Horní Dvořiště 7.rota PS Nové Hrady 14.rota PS Nový Vojířov
2.rota PS Dolní Dvořiště 8.rota PS Fišerovy Chalupy 15.rota PS Smrčná
3.rota PS Kamenná 9.rota PS České Velenice 16.rota PS Artoleč
4.rota PS Cetviny 10.rota PS Krabonoš 17.rota PS Staré Město
5.rota PS Černé Údolí 11.rota PS Tokániště 18.rota PS Slavonice
6.rota PS Šejby 12.rota PS Chlum u Třeboně 19.rota PS Slavětín
  13.rota PS Hajnice 20.rota PS Písečná
    21.rota PS Rancířov
Samostatné jednotky  
OPK + rota OPK : Horní Dvořiště  
OPK + četa OPK : Dolní Dvořiště, České Velenice  

4.brigáda PS Znojmo

1.prapor PS Jemnice 2.prapor PS Znojmo 3.prapor PS Hrušovany 4.prapor PS Břeclav
1.rota PS Vratěnín 6.rota PS Podmolí 12.rota PS Dyjákovice 18.rota PS Valtice – Rajsna
2.rota PS Stálky 7.rota PS Devět Mlýnů 13.rota PS Hevlín 19.rota PS Valtice cel.úřad
3.rota PS Šafov 8.rota PS Šatov 14.rota PS Hrušovany 20.rota PS Boří Dvůr
4.rota PS Hájenka 9.rota PS Hatě 15.rota PS Březí 21.rota PS Poštorná
5.rota PS Lukov 10.rota PS Ječmeniště 16.rota PS Mikulov 22.rota PS Lány
  11.rota PS Jaroslavice 17.rota PS Sedlec 23.rota PS Ruské Domy

 11.brigáda PS Bratislava

1.prápor PS Malacky 2.prápor PS Petržalka 3.poriečny prápor PS Komárno
1.rota PS Moravský Ján 8.rota PS Devínská Nová Ves 1.poriečny oddiel PS Bratislava
2.rota PS Malé Leváre 9.rota PS Devín 2.poriečny oddiel PS Medveďov
3.rota PS Gajary 10.rota PS Petržalka 3.poriečny oddiel PS Komárno
4.rota PS Suchohrad 11.rota PS Kopčany  
5.rota PS Záhorská Ves 12.rota PS Jarovce  
6.rota PS Vysoká při Morave 13.rota PS Rusovce  
7.rota PS Devínské Jezero    
     
Samostatné jednotky  
OPK + rota OPK: Petržalka  
OPK + čata OPK: Devínská Nová Ves  
OPK: Bratislava (letisko a prístav), Rusovce, Komárno, Štúrovo, Šahy  
Oddelenie OSH: Chlaba, Skalka, Ipeľský Sokolec, Vyškovce nad Ipľom, Šahy  


Zdroj: KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ a Pajovo blog

Číst 25572 krát Naposledy změněno úterý, 08 červenec 2014 14:22
R.F.K.

Šéfredaktor magazínu

3 komentáře

  • Václav MARIÁNUS sobota, 07 prosinec 2013 20:33 napsal(a) Václav MARIÁNUS

    Důstojníkem Pohraniční stráže mohl být pouze člen KSČ - je to lživá zpráva

  • www.Healthinformation.cz čtvrtek, 25 červen 2015 15:27 napsal(a) www.Healthinformation.cz

    Článek není špatný, je v něm několik strefných vět. Pozdravuji!

  • Bomba pátek, 03 březen 2017 15:28 napsal(a) Bomba

    zde zadejte Vaši zprávu...

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

 

Vyhľadávanie

 

90. léta privatizace

  • Bavlnářské závody Ružomberok
    Bavlnářské závody Ružomberok Bavlnářské závody Ružomberok - na vrcholu 80. let 20.století pod názvem bavlnářské závody Vladimíra Iljiče Lenina (zkratka BZVIL). Továrnu na…
  • Seznam národních (státních) podniků ve Slovenské socialistické republice
    Seznam národních (státních) podniků ve Slovenské socialistické republice Státní podniky existovaly v Československu do konce druhé světové války a od roku 1945 se z nich postupně vytvořily národní…
  • Železná opona
    Železná opona Železná opona, termín který vyjadřoval imaginární hranici rozdělení Evropu na dva politické póly. Na socialistický a kapitalistický. Šlo o hermeticky…
  • Retro pohled na ČSD
    Retro pohled na ČSD V tomto článku poodhalíme, jak vypadaly železnice, železniční stanice, vlaková nástupiště, samotné vlaky a vše co souviselo s přepravou po…
  • Malá Československá privatizace?
    Malá Československá privatizace? Malá privatizace československé ekonomiky z centrálně plánované na tržní ekonomiku v letech 1990 - 1993 znamenala řízený odprodej státního majetku…
  • Mečiarizmus
    Mečiarizmus Mečiarizmus - pojem, který se stal na Slovensku "legendou". O mečiarizme se toho ve slovenském tisku velmi mnoho napsalo. Psali…

Miroslav Plzák

Plzákův zákon oblíbenosti tchýně: "Oblíbenost tchýně roste se čtvercem vzdálenosti".

Miroslav Plzák

Každé hrábě hrabou k sobě.

České přísloví

Ladislav Smoljak

Plzákův zákon oblíbenosti tchýně: "Oblíbenost tchýně roste se čtvercem vzdálenosti".

Miroslav Plzák

 

ONLINE

Právě přítomno: 226 hostů a žádný člen

 

Socialismus

 

Pripravované články

Chléb

Chléb

Od roku 1970 výroba chleba za socialismu probíhala zejména v průmyslových pekárnách, se stejnou výrobní technologii. Výroba se lišila pouze kapacitou.

Datum zveřejnění:
21.08.2019


Loading ...
Magazín retro spomienok so širokým časovým tématickým obsahom z obdobia bývalého Československa.
Retromania 2010 - 2019. Všetky zobrazené ochranné známky, fotografie a informácie sú majetkom ich oprávnených vlastnikov.
Tento projekt zrealizovalo holdysoftware.sk

Tyto webstránky využívají soubory Cookies. Pokud pokračujete bez změněných nastavení cookies, souhlasíte s jejich použitím. Přečtěte si informace o tom, jak používáme cookies a jak je můžete odmítnout nastavením svého prohlížeče.