Pohraniční stráž byla zřízena v roce 1951 podle vzoru sovětského pohraničního vojska. Hlavním úkolem pohraniční stráže bylo garantovat uzavřenost hranic. Pohraniční stráž mohla proti narušitelům hranic za stanovených podmínek ve služebním řádu použít střelnou zbraň. Většina narušitelů hranic tehdejšího Československa byla pohraniční stráží v úseku státní hranice zadržena. Ale mnoho přeběhlíků bylo i zastřeleno. Wikipedie říká, že v letech 1948 - 1989 zemřelo celkem 654 pohraničníků, z toho většina na základě nehody, sebevraždy či zastřelením kolegům. Při přestřelce s uprchlíky zemřelo 10 z nich. Civilistů bylo 450. Pohraniční stráž používala také zvlášť vycvičené služební psy. V osmdesátých letech 20. století, kdy byly z hranic odstraněny minová pole, byli psi cvičeni k samostatnému zadržení narušitele. Systém plotů s ostnatým drátem nestál přímo na státní hranici, ale přibližně cca 2 km od ní, aby i v případě jeho překonání stihli příslušníci pohraniční stráže narušitele chytit dříve, než se dostal až na hranici a následně ji překročil. Kolem celých hranic navíc vedla v asi kilometrové vzdálenosti asfaltová komunikace, která příslušníkům pohraniční stráže usnadňovala přesun k místu zásahu.
Stížnosti mezinárodního společenství vedly k tomu, že v roce 1965 bylo vysoké napětí z plotu odstraněno. V roce 1968 došlo k uvolnění hranic. Prakticky krátce otevřené hranice ulehčili druhou vlnu poválečné emigrace po invazi vojsk Varšavské smlouvy. V následujících třech letech opustilo Československo asi 74 000 lidí. V roce 1970 byla vybudována signální linie, která reagovala na dotek a tak okamžitě varovala službu konající vojáky na narušitelů státní hranice. Dále se rozrostla síť pozorovacích věží (celkem jich bylo 314) a po incidentu, kdy řidič autojeřábu prorazil celní závoru v Českých Velenicích a dostal se tak do Rakouska, byly značně zesíleny i hraniční závory.
Pohraniční stráž byla nejvíce soustředěna na hranicích s Německou spolkovou republikou, kde bylo umiestnaných 5 brigád. Méně exponované směry (hranice s Rakouskem, Dunaj a úsek hranic s Německou demokratickou republikou) byly obsazeny pohraničními oddíly změněnými počátkem roku 1952 také na brigády s velitelstvími v Českých Budějovicích, Znojmě, Bratislavě a Karlových Varech. Na sklonku r. 1952 byla postavena Děčínská brigáda střežící státní hranic proti Německé demokratické republice (NDR). Brigáda se skládala z velitelství, z pohraničních praporů, rot a jednotek přímo podřízených velitelství brigády. V roce 1966 byl takzvané vojskové systém střežení hranic s NDR zrušen, což vedlo ke zrušení karlovarské a děčínské brigády. Jejich úseky a úkoly převzali pohraniční oddělení veřejné bezpečnosti (VB).
V tomhle roce byla pohraniční stráž vyňata z kompetence Ministerstva vnitra ČSSR a přičleněna k Ministerstvu národní obrany. Tento stav vydržel pouze do 1. 1. 1972, kdy byla opět podřízena federálnímu ministerstvu vnitra a velitelství Pohraniční stráže převzalo odpovědnost i za střežení státních hranic se socialistickými zeměmi. Správy ochrany státních hranic byly vyčleněny z krajských správ SNB (sbor národní bezpečnosti) a přiřadí k hlavní zprávě Pohraniční stráže (vznikla tak hlavní zpráva Pohraniční stráže a ochrany státních hranic).
Zvláštní složku tvořily Vojska ministerstva vnitra. Tato složka byla formálně zřízena v květnu 1975, kdy bylo z pravomoci štábu civilní obrany vyňaty velitelství svazku vojsk MV (ministerstva vnitra), ze kterého se vytvořila Správa vojsk MV. Mezi její hlavní úkoly patřilo vedle střežení sídla prezidenta a objektů MV, také zabezpečení bojové pohotovosti centrály Federálního ministerstva vnitra a krajských správ. Správa vojsk MV byla do poloviny roku 1978 začleněna do Hlavní správy pohraniční stráže a ochrany státních hranic, po té byla opět podřízena přímo náměstkovi ministra vnitra ČSSR.
Proč lidé z Československa utíkali?
Podle Statutu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky UNHCR je uprchlíkem kdokoli, kdo opustil svou zemi kvůli strachu z násilí z rasových, náboženských, národnostních důvodů, nebo kvůli svým politickým názorům nebo členství v určité sociální skupině, a který se nechce nebo nemůže vrátit. Tito lidé mají právo na politický azyl. Jako důvod se většinou uváděl, že chtěli, aby jejich děti nemusely žít jako otroci, že žijí v policejním státě, že neexistuje názorová, náboženská a politická svoboda a hlavně, aby po nich něco zůstalo, až jednou budou opouštět tento svět. A to v socialistickém Československu nebylo možné.
Proč lidé z Československa nemohli odejít legálně?
Dnes se může někdo ptát, proč lidé, kteří chtěli odejít na Západ, prostě neodešli legálně? Zásadní překážkou legálního vycestování bylo získání výjezdní doložky, takzvaného devizového příslibu. Na povrchu se tento institut mohl jevit přirozeně, kdo chce vycestovat do kapitalistické ciziny, ten potřebuje získat od státu devizové prostředky. Institut devizových příslibů byl v rukou všemocných stranických orgánů, které rozhodovaly o jednotlivých žádostech. Určitá vysoce postavená skupina prominentních komunistů s cestováním do kapitalistické ciziny neměla problémy. Po ní následovaly zasloužilí soudruzi, komunisté, předáci socialistických brigád a úderníci. Teprve pak následovaly občané, kteří vycestování na Západ dostávali, jako odměnu za své pracovní zásluhy. Ale vůbec to nebylo jednoduché, protože pokud jste byl i obyčejný nekonfliktní socialistický občan, potřeboval jste vždy různá potvrzení a stanoviska například od vašeho zaměstnavatele, nebo od závodní či stranické organizace. Ve skutečnosti tento systém poskytoval rozsáhlý prostor pro korupci, pro systém různých "známých", kteří mají "styky" na příslušných místech. Za "protislužbu" bylo možné získat prakticky cokoliv.
Pro občana žijícího ve svobodné zemi byla "železná opona" těžko pochopitelná věc. Turisté ze Západu přicházeli se na vlastní oči podívat na toto monstrum. Podél hranice byly rozmístěny vysoké strážní věže, vzdálené od sebe necelý kilometr. Mezi nimi byly natažené tři vysoké drátěné ploty na vrcholu s dráty vysokého napětí. Byly zde preorané pásy půdy a na některých místech byly bunkry a zákopy s děly a tanky. První stěna byla asi metr vysoká z drátěné síťoviny a nahoře měla dva nebo tři tenké černé dráty na izolátorech sloužící jako signálka. Střední stěna byla asi dva metry vysoká a byla pod vysokým napětím. Třetí stěna železné opony byla nízká z drátěné síťoviny. Sloužila k tomu, aby zabránila zvěře proniknout k elektrické stěně. Na některých úsecích byla ještě čtvrtá stěna, která měla zabránit průjezdu těžkým vozidlům. Po celé délce státní hranice bylo nainstalováno zařízení s infračervenými reflektory s dosahem až do dvou kilometrů. Voják na strážní věži tak mohl terén pozorovat infračerveným dalekohledem a viděl krajinu iv noci.
Když byl na jaře v roce 1991 otevřen jeden z prvních pěších hraničních přechodů mezi Zadním Chodově a Mähring, tisíce lidí mohli na vlastní oči shlédnout nepropustný lesní terén a široké průseky, mezi kterými byl původně ostnatý plot. Za hraničními kameny se rozkládala pole a nedaleko od hranice byla vesnice jakoby z úplně jiného světa. Prchající lidé často využívali služeb převaděčů. V té době šlo v podstatě o tři kategorie převaděčů. Jedna skupina za převaděčství požadovala peníze, druhá ne a ta třetí předávala své oběti přímo do rukou bezpečnosti (veřejné bezpečnosti). Na Šumavě působilo několik lesníků, kteří pomáhali převést lidi na druhou stranu bezplatně a považovali to za nezištnou pomoc. Druhá skupina si za tuto činnost nechala platit "nekřesťanskými" penězi. A třetí skupinou byli podstrčení agenti státní bezpečnosti (StB). Věděli se přetvařovat, projevovali naoko péče o prchajícího a jeho rodinu a za přechod za čáru nežádali příliš vysoké částky. Prchajícího pak přivedly až k hranicím, kde ho předali do rukou zákona.
Důstojníkem Pohraniční stráže mohl být pouze člen KSČ. Důstojníci byli získávání z dělníků, kterým práce v závodech příliš "nevoněla". Prchajícím se v komunistické terminologii říkalo "narušitelé státní hranice" a peněžní odměny důstojníkům se určovaly podle počtu zadržených "narušitelů" a až do poloviny 60. let také počtem zneškodněných, tedy zastřelených. V roce 1964 uprchli do Spolkové republiky Německo dva členové Pohraniční stráže a díky rozhlasové stanici Svobodná Evropa se veřejnost mohla poprvé seznámit s organizací služby na státní hranici. Podle jejich informací na stanoveném úseku konaly službu tři pohraničníci. Jeden z nich spal a dva hlídali úsek dlouhý čtyři sta až osm set metrů. Na jakýkoli signál vyběhl podélně zátarasu pes, který snadno zachytí stopu prchajícího. Elektrický proud v zátarasech byl zapnutý obvykle jen v noci. Pokud prchající neuposlechl výzvy, vojáci měli rozkaz po něm střílet a za každou cenu ho zastavit. Pokud byl narušitel zastřelen za hraniční čarou, měl být zavlečen zpět na území Československa, přičemž bylo nutné vyvarovat se střetu s německou nebo rakouskou pohraniční stráží. I mezi pohraničníků se našly tací, kteří v touze po vyznamenání a odpovídajících výhodách neváhali zastřelit zcela bezbranného člověka.
Útěky z Československa na Západ
Lidé z Československa utíkali nejrůznějším způsobem. Některým se podařilo utéct na Západ z dovolené v Jugoslávii. Jiní se vydali přes hranici automobilem proražením železné závory. Další muž se pokusil dostat na Západ na malém gumovém člunu z pobřeží Warnemünde ve východním Německu. Jiný použil k přeletu hranice balón naplněný propan-butanovou směsí. Každoročně přes hranice uteklo několik příslušníků Pohraniční stráže. Někteří se pokusili přeplavat Dunaj, Moravu nebo Dyju. Další se pokusili použít potápěčskou výstroj. Jeden překonal železnou oponu na závěsných vozících přes dráty dálkového elektrického vedení. Jiní zas překonali státní hranici na koních.
11. září 1951 rychlík č. 3717 z Prahy zastavil ve stanici Cheb, kde byly tři vagóny odpojeny a rychlík pokračoval v jízdě do Aše. Avšak vlakovým nádražím v Aši prošel vlak bez zastavení a celou dobu dávali jeho strojvůdci zvukové znamení "Zastavte mě všemi prostředky". Avšak vlak pokračoval v jízdě, rychlostí asi 100 km / h prošel železnou oponou a zastavil až u obce Wildenau ve Spolkové republice Německo. Ze 106 cestujících se jich 27 rozhodlo nevrátit.
6. října 1971 na podvozku vagónu mezinárodního rychlíku Praha - Norimberk utekl z Mariánských Lázní přes Cheb sedmnáctiletý Richard Rösner ke svým rodičům v Marktredwitz ve Spolkové republice Německo, kteří zde žili od srpna 1968. Půl roku předtím se o útěk pokusila jeho sestra se svým snoubencem, ale jim se pokus o útěk nezdařil.
Železnou oponu začaly bořit na československo rakouských hranicích od 11. prosince 1989.
Rozkazem ministra vnitra ČSSR č.24 ze dne 12. 2. 1990 byl zrušen politický aparát na Hlavní správě Pohraniční stráže a Ochrany státních hranic na všech stupních. Dnem 31. 12. 1990 zrušena 11. brigáda Pohraniční stráže. K tomuto dni se uzavřela kapitola dějin 11. pohraniční brigády Bratislava, která hlídala Slovensko-rakouský úsek hranice od roku 1951 do roku 1990.
Zákon č. 69/1951 o ochraně státních hranic
"Pro zajištění klidné výstavby socialismu v naší vlasti třeba účinně chránit státní hranice před pronikáním všech nepřátel tábora pokroku a míru. Ochrana státních hranic je proto povinností každého občana."
Velitelé pohraniční stráže
genpor. Ing. František Šádek (1970–1981)
genmjr. PhDr. Anton Nemec (1982–1989)
Dislokace jednotek Pohraniční stráže
5.brigáda PS Cheb
| 1.prapor PS Aš | 2.prapor PS Cheb | 3.prapor PS Halže |
| 1.rota PS Trojmezí | 7.rota PS Dubina | 13.rota PS Dyleň |
| 2.rota PS Pastviny | 8.rota PS Pomezí | 14.rota PS Slatina |
| 3.rota PS Újezd | 9.rota PS Hraničná | 15.rota PS Broumov |
| 4.rota PS Ašská | 10.rota PS Svatý Kříž | 16.rota PS Branka |
| 5.rota PS Nový Žďár | 11.rota PS Hrozňatov | 17.rota PS Pavlův Studenec |
| 6.rota PS Polná | 12.rota PS Mýtina | |
| Úsekové oddělení OSH : Nové Hamry | Úsekové oddělení OSH : Vernéřov | Samostatné jednotky |
| Oddělení OSH : Boží Dar | Oddělení OSH : Luby | rota OPK Trojmezí |
| Potůčky | Vojtanov | OPK: Cheb, Pomezí |
| Nové Hamry | Vernéřov | Boží Dar, Vojtanov |
| Bublava | Doubrava | |
| Kraslice | Hranice |
9.brigáda PS Domažlice
| 1.prapor PS Rozvadiv | 2.prapor PS Poběžovice | 3.prapor PS Nýrsko |
| 1.rota PS Vašíček | 7.rota PS Pleš | 13.rota PS Folmava |
| 2.rota PS Stoupa | 8.rota PS Rybníky | 14.rota PS Maxov |
| 3.rota PS Hraničky | 9.rota PS Hraničná | 15.rota PS Všeruby |
| 4.rota PS Nový Dvůr | 10.rota PS Nemanice | 16.rota PS Sruby |
| 5.rota PS Diana | 11.rota PS Čerchov | 17.rota PS Svatá Kateřina |
| 6.rota PS Železná | 12.rota PS Bystřice | 18.rota PS Pod Ostrým |
| Samostatné jednotky | ||
| OPK: Rozvadiv, Folmava, Česká Kubice | ||
| rota OPK Pálenec | ||
| četa OPK Rozvadiv |
7.brigáda PS Sušice
| 1.prapor PS Železná Ruda | 2.prapor PS Volary | 3.prapor PS Lipno |
| 1.rota PS Černé Jezero | 7.rota PS Kvilda | 14.rota PS Zvonková |
| 2.rota PS Svároh | 8.rota PS Borová Lada (Knížecí Pláně) | 15.rota PS Kyselov |
| 3.rota PS Debrník | 9.rota PS Žďárek | 16.rota PS Pasečná |
| 4.rota PS Polom | 10.rota PS Dolní Silnice | 17.rota PS Spáleniště |
| 5.rota PS Prášily | 11.rota PS České Žleby | 18.rota PS Mnichovice |
| 6.rota PS Javoří Pila | 13.rota PS Nová Pec | 19.rota PS Mlýnce |
| Samostatné jednotky | ||
| OPK + četa OPK : Železná Ruda, Strážný, Studánky |
15.brigáda PS České Budějovice
| 1.prapor PS Kaplice | 2.prapor PS Suchdol | 3.prapor PS Nová Bystřice |
| 1.rota PS Horní Dvořiště | 7.rota PS Nové Hrady | 14.rota PS Nový Vojířov |
| 2.rota PS Dolní Dvořiště | 8.rota PS Fišerovy Chalupy | 15.rota PS Smrčná |
| 3.rota PS Kamenná | 9.rota PS České Velenice | 16.rota PS Artoleč |
| 4.rota PS Cetviny | 10.rota PS Krabonoš | 17.rota PS Staré Město |
| 5.rota PS Černé Údolí | 11.rota PS Tokániště | 18.rota PS Slavonice |
| 6.rota PS Šejby | 12.rota PS Chlum u Třeboně | 19.rota PS Slavětín |
| 13.rota PS Hajnice | 20.rota PS Písečná | |
| 21.rota PS Rancířov | ||
| Samostatné jednotky | ||
| OPK + rota OPK : Horní Dvořiště | ||
| OPK + četa OPK : Dolní Dvořiště, České Velenice | ||
4.brigáda PS Znojmo
| 1.prapor PS Jemnice | 2.prapor PS Znojmo | 3.prapor PS Hrušovany | 4.prapor PS Břeclav |
| 1.rota PS Vratěnín | 6.rota PS Podmolí | 12.rota PS Dyjákovice | 18.rota PS Valtice – Rajsna |
| 2.rota PS Stálky | 7.rota PS Devět Mlýnů | 13.rota PS Hevlín | 19.rota PS Valtice cel.úřad |
| 3.rota PS Šafov | 8.rota PS Šatov | 14.rota PS Hrušovany | 20.rota PS Boří Dvůr |
| 4.rota PS Hájenka | 9.rota PS Hatě | 15.rota PS Březí | 21.rota PS Poštorná |
| 5.rota PS Lukov | 10.rota PS Ječmeniště | 16.rota PS Mikulov | 22.rota PS Lány |
| 11.rota PS Jaroslavice | 17.rota PS Sedlec | 23.rota PS Ruské Domy |
11.brigáda PS Bratislava
| 1.prápor PS Malacky | 2.prápor PS Petržalka | 3.poriečny prápor PS Komárno |
| 1.rota PS Moravský Ján | 8.rota PS Devínská Nová Ves | 1.poriečny oddiel PS Bratislava |
| 2.rota PS Malé Leváre | 9.rota PS Devín | 2.poriečny oddiel PS Medveďov |
| 3.rota PS Gajary | 10.rota PS Petržalka | 3.poriečny oddiel PS Komárno |
| 4.rota PS Suchohrad | 11.rota PS Kopčany | |
| 5.rota PS Záhorská Ves | 12.rota PS Jarovce | |
| 6.rota PS Vysoká při Morave | 13.rota PS Rusovce | |
| 7.rota PS Devínské Jezero | ||
| Samostatné jednotky | ||
| OPK + rota OPK: Petržalka | ||
| OPK + čata OPK: Devínská Nová Ves | ||
| OPK: Bratislava (letisko a prístav), Rusovce, Komárno, Štúrovo, Šahy | ||
| Oddelenie OSH: Chlaba, Skalka, Ipeľský Sokolec, Vyškovce nad Ipľom, Šahy | ||
Zdroj: KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ a Pajovo blog
