Výrazným rysem vědeckotechnického rozvoje v rozvinuté socialistické společnosti jsou kvalitativní změny v charakteru a obsahu práce člověka ve výrobním procesu a přeměně vědy na bezprostřední výrobní sílu. Ve stále větší míře se přechází od nekvalifikované práce k práci plně kvalifikované i vysoce kvalifikované. Modernizuje se výrobně-technická základna a zdokonaluje technologie. Tím se samozřejmě mění postavení dělníka ve výrobním procesu. Zvyšují se nároky na úroveň jeho všeobecného polytechnického a odborného vzdělání, teoretické i praktické připravenosti a ideově-politického profilu. Díky širšímu uplatňování vědy a techniky se postupně stírají rozdíly mezi fyzickou a duševní prací. Proto se i překonávají, a tím i zanikají mnohé dosavadní tradiční profese a vznikají nová dělnická povolání s vyšším podílem duševní práce. Od kvalifikovaného dělníka se vyžaduje tvořivost v práci, smysl pro novou techniku ​​a technologii, pro modernizaci výroby a inovaci výrobků i soustavné zvyšování produktivity práce. Do obsahu dělnických činností se stále více zařadují funkce mechanika, programátora, regulátora, operátora a pod. Přirozeně, že základním předpokladem pro dosažení náročného cíle musela být obsahová a organizační I přestavba učňovského školství, které se takto integruje do soustavy středních škol a stává se jejím klíčovým článkem.