Historii elektrifikace Slovenska můžeme seřadit do čtyř období. První období přibližně do roku 1930, se řešilo malými lokálními elektrárnami, které vznikaly primárně s malými podniky pro zajištění jejich výroby a elektřinu poskytovaly blízkému okolí. Ve druhém období (po roce 1930) začíná z elektřiny stávat obchodovatelná komodita a stále více společností začíná zapojovat do obchodování s tímto zbožím. Vznikají specializované elektrárenské společnosti. Organizačně se výroba a distribuce elektrické energie se soustřeďuje do pěti regionálních spoločností. S nich v čase 2. světové války (v roce 1942) vznikají Slovenské elektrárne. Poválečné a socialistické období Slovenska je charakteristické rozsáhlou industrializací na jedné straně, ale pomalým budováním elektrárenských kapacit na straně druhé. Z elektřiny se stává nedostatkové zboží a proto se začíná regulovat (v prvních deseti poválečných letech si začíná průmysl budovat své vlastní tovární elektrárny). Za socialismu bylo běžnou součástí rozhlasového vysílání informační zpráva o energetické situaci na Slovensku v níž se vyhlašovali takzvané regulační stupně. Dodržování regulačních stupňů bylo pro celý hospodářský sektor povinné. Pro uspokojení poptávky se začne budovat tepelná elektrárna v Novákoch. Později (koncem 50. let) začíná i s budováním první jaderné elektrárny při Jaslovských Bohunicích (první Československá jaderná elektrárna A1). Elektrárna měla z dnešního pohledu velmi malý výkon, technologie výroby elektrické energie byla poruchová a proto byla byla v provozu pouze 5 let.