Tehdejšího guvernéra Národní banky Slovenska vláda přesvědčovala, aby tiskl nekryté peníze. Největší zaměstnavatel na východním Slovensku VSŽ Košice byl téměř na kolenou. Politickou scénou otřásl únos prezidentova syna Michala Kováče mladšího, který měla mít na svědomí Slovenská informační služba a politická vražda Róberta Remiáše, který zaživa uhořel v autě po výbuchu nástražného systému. Politické strany napříč celým politickým spektrem sváděli nelítostný ekonomický boj o uchvácení co největších statků protože všichni věděli, že je toto je možné udělat pouze jednou. A právě teď. Pokud to neuděláme my, udělají to jiní. Jelikož mnoho mnoho majetku bylo ve státních rukách a co bylo státní za socialismu to v podstatě nemělo obrazně řečeno svého pána a mnoho lidí se socialistickou morálkou, ho rozkrádali. A nakonec vše přešlo do nejvyšší formy, jakou kdo mohl vymyslet. Zrodil se systém privatizace. Komunisté se poučili od Edvarda Beneša (poválečné dekrety, kterými se upravovalo znárodnění průmyslu, konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů) čehož výsledkem bylo znárodnění po roce 1948. Novodobí demokraté se zas poučili z chyb komunistů a jednoduchým právně legitimním způsobem (za podobného nadšení širokých mas obyvatelstva, jako tomu bylo za časů Klementa Gottwalda) si bylo možné (pokud jste byli v té správné politické straně a ta byla reálně u moci) zprivatizovat co možná nejvíce majetku. Dodnes jasným nepolitickým důkazem doby privatizace je Viktor Kožený. A politickým? Někde v Bibli se říká, ať hodí kamenem ten kdo je bez viny. Pokud by se na Slovensku mohlo uplatnit toto boží právo, nebo pokud bychom znovu zavedli útrpné právo jakým se například trestalo ve středové Levoči, zda Trnavě, hodně Slováků by dnes chodilo s uťatými rukama, nebo vyřezanými jazyky a náš slovenský Genom by představoval národ handicapovaných . A těžko odhadnout, zda by Sociální pojišťovna měla dostatek finančních rezerv na vyplácení invalidních důchodů. Ve středověku bylo hned jasné, že kdo je zloděj, nebo zločinec. Stačilo se podívat v Levoči do klece hanby a věděli jsme, komu se máme vyhýbat, na koho si máme dávat pozor a že o ruku nepřišel při pádu z koně. Dodnes nikoho za nic potrestán a mnohé politické špičky z dob bezbřehé privatizace svobodně chodí po tomto světě. I na slovenské politické scéně vždy platilo a platí, zloděj křičí - chyťte zloděje! Svébytný a intelektuální pohled na toto období přináší skupina MEMORY KONTROL, která se snaží naplňovat své umělecké a občanské závazky vůči svobodě. Viz následující filmový dokument. Je opravdu zajímavý. A perlička z oblasti privatizace Vladimíra Mečiara na jednom z posledních zasedání vlády - vydavatelství Tatran bylo prý zprivatizováno za 17 sekund.
Reading time is around minutes.
Reading difficulty level :
Sídlo HZDS v Bratislave
wikipedia.org
Mečiarizmus - pojem, který se stal na Slovensku "legendou".
O mečiarizme se toho ve slovenském tisku velmi mnoho napsalo. Psali se fámy, polopravdy, nebo jasně zavádějící informace. Jen pravda jaksi unikala, neboť se řešila systémově, tedy tisíckrát opakovaná lež se nakonec přece jen stala slovenskou pravdou. A co to vlastně je mečiarizmus? Šlo a dodnes v podstatě jde o výklad politické historie z období vlády Vladimíra Mečiara po rozdělení Československa tak, jak to komu vyhovuje s cílem v podstatě získávat vždy nový a nový politický kapitál a zastírat vlastní majetkové ambice. "Je po voľbách, zvyknite si.", výrok Vladimíra Mečiara který odstartoval temné období slovenské politické historie. HZDS získalo v předčasných volbách 34,9 procenta hlasů a 61 poslaneckých křesel. Ľuptákovci - Združenie robotníkov Slovenska, získali 7,34 procenta a 13 mandátů, SNS s 5,4 procenty měli devíti poslanců. Politický systém, který mečiarizmus představoval, rozděloval lidi v jeho celé politické sféře a sledoval jediný cíl. Maximalizovat politické a finanční zisky lidí, kteří se stali jedním z článkem dlouhé řetězy na úkor budoucnosti Slovenské republiky. Republiky, která disponovala státním majetkem našich dědečků a krajiny z níž se nakonec dnes stala montážní linka Evropy. Po čtyřech letech vládnutí Vladimíra Mečiara vláda zanechala Slovensko zdevastované natolik, že na konci volebního období si musel stát půjčovat za třicetiprocentní úrok.
R.F.K.
Šéfredaktor magazínu
