Meteorologická rádiosonda
Změnu v získání údajů z atmosféry přinesla automatická meteorologická stanice - rádiovými sondami. Zkonstruoval ji sovětský vědec P. A. Molčanov. Poprvé ji vypustili do ovzduší 30. ledna 1930 v Sovětském svazu a prakticky od té doby získáváme rádiovými sondami údaje o teplotě, tlaku a vlhkosti vzduchu pro předpověď meteorologické služby. Dnešní rádiovými sondami jsou citlivé přístroje s elektrickými termistorovými teploměry schopné zaznamenat změny teploty o několik desetin stupně. I měření vlhkosti zde probíhají pomocí elektrických charakteristik, které na zemi dešifrují na údaje relativní vlhkosti. Na zaměřování rádiovými sondami používají radary, které současně přijímají rádiovými sondami vysílané údaje. Rádiovými sondami zavěšené pod gumovým balonem naplněným vodíkem dosahují pravidelně výšku kolem 30 km, kde se už tlak rovná pouze jedné setině přízemního tlaku vzduchu (10 hP). Obyčejně v této výšce balón praskne a rádiovými sondami padá k zemi. Při klesání se otevřít malý padáčkem, který zajistí měkký dopad. Rádiovými sondami vítr často zanese daleko od místa vypuštění. Nejednou se naše rádiovými sondami dostanou na území okolních států a opačně, jejich rádiovými sondami přistávají u nás. Na každé rádiovými sondami je text v několika řečech, který upozorňuje nálezce, aby ji předal na meteorologickou stanici (za odměnu). Rádiovými sondami je poměrně drahá, stojí několik tisíc korun a po menší opravě ji lze obyčejně opět použít. U nás máme dvě radiosondážní stanice - v Popradu a v Praze, kde dělají měření pravidelně dva až čtyřikrát denně. Hustší síť těchto stanic není nutná, protože ve vyšších vrstvách ovzduší se změny počasí projevují jen na větší vzdálenosti. Rádiosondálne měření jsou však podkladem nejen pro předpověď meteorologickou službu, ale mají význam i v letecké zabezpečovací meteorologické službě. Údaje z nižších hladin troposféry se rovněž využívají při výzkumech spojených s ochranou životního prostředí.
Československo v současnosti přijímá informace ze tří sovětských družic METEOR 2 (5), METEOR 2 (7) a METEOR 30, ze dvou amerických družic NOAA 6 a NOAA 7 a ze západoevropské geostacionární družice Meteosat 2. Obrázky, které poskytují družice ať už v digitální nebo analogové podobě, obsahují vícekanálovou informaci. To umožňuje zjistit řadu meteorologických charakteristik sledované oblasti. Informace z družic se již dnes v meteorologické službě běžně využívají při sledování vývoje oblačných systémů, tlakových nížinu, komplexů nízké oblačnosti a mlhy, sněhové pokrývky a podobně. Obrázky získané v infračervené části spektra poskytují údaje o rozdělení teploty na sledované ploše. Údaje z meteorologických družic doplňují údaje ze sondážních stanic a jsou vlastně základem pro vznik krátkodobé předpovědi počasí.
Jak se předpovídá počasí
Předpovídáním počasí se dnes zabývá synoptická meteorologie. Slovo synoptický pochází z řeckého "syn optein", což znamená "současně vidět". Základem synoptické prognózy služeb je síť pozorovacích meteorologických stanic. Na Slovensku ji tvoří stanice v Bratislavě, Malackách, Piešťanech, Brně, Nitře, Prievidzi, Ostravě, na Chopku, v Popradu, na Štrbském Plese, Lomnický štít, v Kamenici nad Cirochou, Košicích, Švermova, Stropkově, na Sliači, v Lučenci, Hurbanovo av Dudincích. Počasí pozorují v určitých termínech. Platí stejně ve všech zemích. Jsou to každé tři hodiny počínaje jednou hodinou po půlnoci středoevropského času. Za čtyřiadvacet hodin udělají na tisících meteorologických stanic na celém světě přibližně sto tisíc pozorování počasí při zemském povrchu a asi jedenáct tisíc aerologických sondážních měření z volné atmosféry. Dohromady je to přes milion údajů o stavu jednotlivých meteorologických prvků, tedy o teplotě vzduchu, tlaku a vlhkosti vzduchu, směru a rychlosti větru, množství, druhu a výšky oblaků, samotném stavu počasí, vodorovné dohlednosti, druhu a množství srážek, jakož i o charakteru a velikosti změn tlaku vzduchu. Odpozorované zprávy o počasí odesílají pracovníci meteorologických stanic rychlými spojovacími prostředky - obyčejně rádiofonicky nebo dálnopisem, šifrovaně tak, aby se dostali za několik minut na meteorologické ústředí v příslušném státě (u nás v Bratislavě a v Praze). Meteorologické předpovědi služby si tyto zprávy automaticky vyměňují a zakreslují jejich pomocí značek a číslic do synoptických map. Naše prediktivní meteorologická služba používá synoptické mapy, v nichž je zahrnuto území od východních břehů Severní Ameriky až po Ural a od Špicberk až po severní Afriku. Takové mapy kreslí na předpovědního ústředí v Bratislavě čtyřikrát denně. Na zakreslených povětrnostních mapách, které znázorňují stav počasí v jistou hodinu na rozsáhlejším území, dělá meteorolog rozbor celkové povětrnostní situace. Přitom zjišťuje a zakresluje především povětrnostní fronty, zkoumá vlastnosti vzduchových hmot a zakresluje izobary, t. j. čáry, které spojují místa se stejným tlakem vzduchu. Vývoj počasí v přízemních vrstvách ovzduší ovlivňují i povětrnostní děje odehrávající se ve volné atmosféře. Proto meteorolog při posuzování celkové povětrnostní situace rozebírá i tzv. výškové mapy, na kterých jsou zakresleny údaje o stavu teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu, směru a síly větru z jistých hladin atmosféry (tyto údaje poskytují rádiovými sondami). Při vydávání krátkodobých předpovědi počasí na jeden až dva dny meteorolog vlastně určuje budoucí vývoj povětrnostní situace, především polohu tlakových výši a tlakových nížinu, povětrnostních front, jejich rychlost a charakter nad územím, na které se předpověď vztahuje. Přitom si vypomáhá i vlastní zkušeností. Práce meteorologa-synoptiků se v mnohém podobá práci klinického lékaře. Oba musí nejprve ustálit diagnózu a jen pak mohou vydat prognózu, čili předpověď dalšího vývoje, lékař nemoci, meteorolog zase povětrnostní situace.
Televizní povětrnostní relace
Široká veřejnost přichází do styku s meteorologickou předpovědního službou každý den přes rozhlas a denní tisk, které zveřejňují zprávy o počasí a předpovědi počasí. Bezprostředních kontakt s meteorology však umožňuje televizní obrazovka. Celková povětrnostní situace, znázorněná na povětrnostních mapách, podává přehledný obraz o velkoprostorových atmosférických dějích. Na jejím základě si může divák udělat ucelenější obraz o počasí a jeho dalším vývoji, který nelze v stručné prognóze vždy podrobněji vyjádřit, zejména v hornatém terénu, kde bývají dost velké změny v počasí někdy i na menší vzdálenosti. První televizní klimatický mapa představuje klimatické situaci ze sedmé hodiny ráno v daný den, druhá zase předpokládaný vývoj povětrnostní situace na následující den. Někdo se umí orientovat v celkové povětrnostní situaci při pohledu na tyto televizní synoptické mapy. No více je těch, kteří nemají o synoptických mapách a meteorologických výrazech používaných v těchto relacích dostatečnou představu.
Meteorologické naměřené anomálie
• Nejvyšší teplotu 39,8 ° C naměřili na Slovensku 5. července 1950 v Komárně.
• Nejsilnější mráz - 41,0 ° C byl na Slovensku 11. února 1929 ve Vígľaši-Pstruša u Zvolena.
• Nejtužší zima jako celek byla u nás zima 1939-40 se zápornou teplotní sumou (součtem všech průměrných denních teplot pod nulou) v Bratislavě až 503 stupňů.
• Nejmírnější zima jako celek byla u nás zima na rozmezí 1974-75, během níž dosáhla záporná teplotní suma v Bratislavě jen 5,5 stupňů.
• Nejžhavější léto jako celek bylo u nás v roce 1947 s teplotní částkou (součtem průměrných denních teplot 20 ° a více) v Bratislavě až 1913 stupňů.
• Nejchladnější léto se vyskytlo u nás v roce 1913. Teplotní částka v Bratislavě dosáhla jen 581 stupňů.
• Najvčaššie sucho za posledních 100 let postihlo naše území v roce 1947. Tehdy například v Hurbanovo nezaznamenali od 26. července do 16. října ani jedinkrát srážky, jejichž vydatnost za jeden den by byla překročila 1 milimetr. Tedy 83 dní byla tato naše zemědělský nejproduktivnější oblast prakticky bez srážek.
• Největší měsíční úhrn srážek zaznamenali na Slovensku na Zbojnické chatě, kde v květnu 1940 spadlo 445 milimetrů av Oravské Polhore, kde v červenci 1903 napršelo až 465 milimetrů.
• Největší roční úhrn srážek 2052 milimetrů zaznamenali na Lomnickém štítě v roce 1955 a 2362 milimetrů na Zbojnické chatě v roce 1960.
• Nejsilnější náraz větru dosáhl v Bratislavě na Trnavské cestě 10. srpna 1948 až 156 kilometrovou rychlost za hodinu.
• Největší náraz větru na Slovensku naměřili podle registračních přístrojů na Skalnatém Plese až 748 kilometrů za hodinu.
Zdroj: Elektrón - mesačník pre mladých o vede a technike
