Návštěvník Štiavnického pohoří obvykle dobře zná Sitno s jeho pověstí o zakletých rytířích, možnosti výstupů, stanování, příjemného osvěžení a koupání v okolních jezerech - Tajch. Méně je těch, kteří vědí, že tajchy jsou umělá jezera vytvořeny přehradou. Ba dokonce jedny z nejstarších a velmi umně postavených vodohospodářských děl na Slovensku, ale i v Evropě. V okolí Banské Štiavnice jejich postavili přes 20, z nich je dnes po více než 200 letech v provozu ještě 14. V roce 1735 císař svým dekretem jmenoval Samuela Mikovíniho za cisárskokráľovského geometrii báňských měst Samuel Mikovíny se později se stal ředitelem báňské akademie v Banské Štiavnici a během jeho působení v tomto středisku technického pokroku tehdejší Evropy, vytvořil Samuel Mikovíny celou koncepci systému vodohospodářských nádrži navzájem pospojovaných šachtami a štolami s originálním využíváním sousedního povodí. Vytvořil tak bohatý zdroj vody, který umožnil její energetické, ale hlavně technologické využití při úpravě zlatostříbrna rud, (na kterém byla založena téměř po dvě století celá hornická činnost v banskoštiavnickém rudném revíru). Mezi nejstarší tajchy, které Samuel Mikovíny vyprojektoval a zúčastnil se i při jejich výstavbě, patří Banský Studenec, (z roku 1740). V roce 1744 postavili Počúvadlo, Rozgrund, Dolní a Horní Hodruša, Malou a Velkou Richňavské. Největší ze všech je Rozgrund, vysoký 30 m. Celý systém vodních nádrži v okolí B. Štiavnice je vytvořen zemními přehradami. Tyto stavební díla jsou pozoruhodné nejen z hradiska stavitelství 18. století, ale také z hradiska dnešních technických poznatků.