Ústřední ředitelství státních lázní v Bratislavě zafinancovalo v roce 1943 výstavbu prvního lyžařského vleku ve Vysokých Tatrách. V podstatě šlo o celorepublikový primát, postavit lyžařský vlek ve vysokohorském terénu a to na svahu Předního Soliska. Obyvatelé Štrby i Važca pásavali již ve středověku svá stáda v Mlynické dolině, na úpatí horského hřebene. Na polaně pod hřebenem zakládali pastýři solisko, proto ji nazývali solisko. Start vleku stál bezprostředně u břehu Štrbského plesa (srub s motorem) a cílová stanice 500 m nad ní v kopuli bývalé hvězdárny ve výši 1 850 m. Délka sjezdovky byla 3 000 m. Vlek sloužil až do roku 1965. Později (od ledna 1970) jej nahradila sedačková lanovka už s novými staničními budovami, kterou v roce 2002 modernizovaly do současné podoby.
Krátce po spuštění vleku v roce 1943, byla uvedena do provozu i Chata pod Soliskem, která v prvopočátcích fungovala, jako sezónní lyžařský bufet postavený na kamenných základech a oficiálně byla chata spuštěna do provozu 6. února 1944. Počas 2. sv. války sloužila chata i pro partyzány. Chata byla úplně dokončena až v roce 1946.