A pak ještě dlouho explodovaly jednotlivé rakety ak obloze létaly kusy železa. Kapitán Frolov s většinou svých mužů zahynul, ale tajemství nové zbraně nevydali. \"O nové tajné zbrani jsem poprvé slyšel v srpnu jeden-a-čtyřislatého roku", vzpomíná ve svých pamětech generálporučík dělostřelectva A. Nesterenko a pokračuje: \"O nové zbrani kolovaly legendy a sám jsem nevěděl, čemu uvěřit. Náhle jsem dostal nečekaný roz několik dní jsem už velel gardovému raketometnému pluku. Fašisté se drali k Charkovu a můj pluk měl posílit obranu našich vojsk. Dostal jsem informace, kde je soustředěna nacistická pěchota, která má vyrazit proti našim vyčerpaným jednotkám. Rychle jsem vydal rozkazy třetímu oddílu, připraví k palbě "Podaři se nám to? Vždyť jsme měli za sebou jen několik cvičných výstřelů a lidé neměli zkušenosti. Přiblížilo se poledne. Přišel rozkaz ze štábu. Museli jsme začít pálit. Za deset sekund odpálil jeden můj oddíl 192 raket M-13 ráže" 132 mm.Hustota palby byla neuvěřitelná.Kdybychom měli takovou hustotu palby dosáhnout dělostřelectvom, potřebovali bychom na to šestnáct oddílů s houfnicemi.Nacistů jsme doslova proorali . Kdo z nepřátelských vojáků přežil, byl duševně a psychicky zdeptán. Musím přiznat, že i naši vojáci byli přes salvy poněkud vyvedeni z míry strašným burácením a hvízdáním startujících raket, neboť to byl dosud jev nevídaný...". Sovětské velení věnovalo nové zbrani po prvních zkouškách a zkušenostech v boji mimořádnou pozornost. byla na frontě jen jedna baterie kaťuší.Přesně o rok už operovalo 216 oddílů, do 1. října 1942 už 350 oddílů a začátkem čtyřicátého pátého roku to už bylo 519. Vznikaly nejen pluky, ale celé brigády a divize kaťuši.
Sovětské velení je dokázalo mistrně soustřeďovat a nasazovat při přelamování silné nepřátelské obrany. Typický je příklad po prolomení tolkačevského obranného uzlu nepřítele. Byl to klíčový uzel obrany na orlovské frontě. Nepřítel zde budoval rozsáhlé opevnění. Velitel 2. raketometné gardové divize generál A. Tvereckij dostal roli, aby v součinnosti s dělostřelectvím a letectvím zničil tento uzel obrany. 12. června 1943 v 5.05 hodin spustily dvě brigády kaťuši salvu. Bylo to 2304 raket ráže 300 mm, přičemž každá raketa vyryla kráter o průměru až 8 metrů, do hloubky 1,5 metru. Za necelých 18 minut přestal obranný val existovat az 500 nepřátelských vojáků zůstalo na živu 28 nervově otřesených mužů. Vznik této zbraně spadá v Sovětském svazu již do třiceti let, ale trvalo roky, než byla zdokonalena na nejlepší raketovou zbraň té doby. Sovětská armáda zavedla přes válku raketomety ráže 82, 132 a 300 mm. Objevovaly se v různých podobách. Ze začátku je odpalovali z pevných raketnic položených na zemi, později se montovala na nákladní terénní auta a dokonce i na letadla a lodě. Měli dostřel 4 až 8 km. Někdo si lze položit otázku, proč raketomety, protože jsou tak účinné, nevytlačily úplně dělostřeleckou techniku. Raketomet je především zbraň proti plošným cílům. Nejen že spolehlivě zasáhne jednotlivé cíle i když při neúměrně vysoké spotřebě munice. Předností raketometu je především jeho značná palebná mohutnost a moment překvapení. Jediné odpalovací zařízení, které obsluhují čtyři nebo pět vojáci, má větší údernost než celý oddíl dělostřelců. Raketomet se velmi rychle přesunuje z místa na místo, nepotřebuje složitá palebná postavení, dokáže vytvořit místní palebnou převahu na rozhodujících místech a po odpálení okamžitě odchází plnit jiný úkol. Přes válku bylo v Sovětském svazu nejrozšířenější odpalovací zařízení BM-13. Odpařovaly rakety ráže 132 mm vážící zhruba 5 kg. Raketomet měl 16 raket, které odstartovaly za osm ak 10 vteřin s doletem 8 kilometrů. V roce 1943 začal sovětský průmysl vyrábět rakety a raketomety ráže 300 mm. Jejich startovací váha byla 92,5 kg a byly to nejúčinnější dělostřelecké rakety druhé světové války, protože jiná armáda nic podobného ve výzbroji neměla.
Jaký je princip raketometu? Nejlépe si to ukážeme na nejrozšířenějším typu B M-13. Montovali ho na terénní automobily. Účelem raketometu je umožnit start rakety s potřebnými parametry. Raketomet to je v podstatě osm vodících rámů dlouhých 5 metrů, na které se nasadilo celkem 16 raket. Raketomet má ještě lafetu, zaměřovací zařízení a elektrické odpařování. Náměr byl možný až do úhlu 45 a odměr do 10 . Elektrické odpalovací zařízení mělo akumulátor a zapalovač, který byl v kabině řidiče. Po stlačení zapalovače, elektrické impulsy po pól sekundách rakety odpalovaly. Raketa s tuhou pohonnou hmotou je během letu stabilizována aerodynamickými plochami a ve srovnání s granáty má větší rozptyl. Proto, když je raketomet zamířen na jediný bod. rakety pokrývají v důsledku svého rozptylu určitou plochu. Porovnejme si hlavní rozdíl mezi raketometem a dělem: raketometná baterie se šesti odpalovacími rampami pokryje 72 raketami plochu 14,4 ha. Kdybychom chtěli tuto plochu pokrýt např. houfnicemi ráže 122 mm, museli bychom vystřílet 288 granátů, což vyžaduje i podstatně více času. Obsluha nabije raketomet za 5 až 10 minut (u starých typů). Příprava k palbě trvá jen dvě až tři minuty. Raketový motor pracuje velmi krátkou dobu podle typu je to jen 0,7 sekundy až sekunda. Za tuto dobu přelet raketa po aktivní dráze letu 100 až 150m. Potom už letí po balistické dráze setrvačností. Když vojáci bojovali o Moskvu, soustředilo tam sovětské velení až polovinu všech kaťuši, které mělo k dispozici. Při obraně Stalingradu vystřílet raketomety kolem 3000 salvů. Při protiúderu zasáhlo nepřítele 5 brigád těžkých raketometů a 37 pluků lehkých raketometů, což dohromady znamenalo 1300 odpalovacích zařízení. Raketomety pomáhaly bránit 900 dní Leningrad a rakety vyráběly přímo ve městě. Poslední velké salvy odpálily kaťuše až při závěrečném útoku na Berlín.
S působením této rakety jsou nerozlučně spjaty i osvobozovací boje v Československu. Kaťušami se bojovalo o Dukliansky průsmyk, podporovali činnost 2. čs. armádního sboru v SSSR a je zajímavé, že naši vojáci se s kateušy poprvé setkali již při svém prvním bojovém vystoupení u Sokolova, v roce 1943. Raketomety zdokonalili konstruktéři po válce. Na základě zkušeností z druhé světové války vyvinuli českoslovenští konstruktéři vynikající raketomet ráže 132 mm a v současné době má naše armáda k dispozici ještě modernější typy. V sovětské armádě a v ostatních armádách Varšavské smlouvy byly do výzbroje zavedeny různé typy raketometů. Za určité vyvrcholení této techniky můžeme pokládat sovětské čtyřicet hlavňové raketomety, které jsou zavedeny v armádách Varšavské smlouvy. Jejich ničivé účinky jsou nesrovnatelně vyšší než raketomety minulosti.
Zdroj: Časopis Elektrón
