Základem všech druhů ohňostrojových těles je světelná směs, kterou upravují ze surového materiálu a kterou lisují do tzv. ohňostrojových těles. hvězdiček-kroužků velikosti desetihalovníku. Světelnou směs tvoří chemické látky - soli, splňující funkci okysličovadla, hořlaviny, ale i barviva. Vzpomeňte si, určitě jste na laboratorních cvičeních z chemie pozorovali, že hořící soli, například draslíku, jsou žluté, barya zelené a stroncia červené. Hvězdičky nastokují na kovové hůlky, které poté vkládají do papírového obalu. Jeho tvar, velikost a počet hvězdiček závisí na druhu ohňostrojového tělesa. Kromě toho obal naplní směsí látek, které explodují a rozhodí hořící hvězdičky. Potom obal uzavřou, zalepí a ještě jednou obalí papírem. Tento vnější obal drží všechny hvězdičky ve vzduchu pohromadě, aby se nerozletěly všemi směry. Na dno umístí pohonnou látku, která po zapálení vynese těleso do výšky několika desítek metrů. Hotovou bombu či raketu přelepí ještě jednou papírem, přičemž jeho barva a označení odpovídá barevnému efektu hvězdiček.
Jak odpalují ohňostroj
Podle množství a druhu ohňostrojových těles, které si v bojkovické Zevětě pořadatel objedná, sestaví vedoucí pyrotechnik skladbu celého ohňostroje. Může jej otevřít například vysoko letícími raketami, které mají tvar dlouhého válečku. Na spodní části je připevněna delší (50 - 60 cm) hůl, udržující ve vzduchu potřebný směr. Aby se raketa dostala do výšky 60 m, musí ji odpálit z odpařovací rampy tak, že zapálí její vývody. Přirozeně, že tuto výbušninu nezapařují pyrotechnici přímo, ale pomocí delšího papírového vývodu. Tím vlastně zapálí pohonnou látku, plyny unikají tryskou a raketa se dostává do pohybu. Přitom se však vznítí i tzv. nápis. zpožďovač, který za několik sekund (na vrcholu dráhy) zapálí vystřelovací směs s osmi hvězdičkami. Ty se pak přemění na červené, zelené, žluté, modré, bílé nebo pestrobarevné efekty doprovázené stříbrnými nebo zlatými ocasy a třpytkami. K rozzáření celé oblohy lze využít také kulaté a italské bomby s dvojnásobně až osminásobně větším počtem hvězdiček než mají rakety. Bomby je však třeba odpařovat z hmoždířů. Jsou to pevné, ocelové trubky se zavařeným dnem o průměru asi 10 cm, zakopané a upevněné v zemi. Asi 10 vteřin po zapálení vývodu následuje výbuch pohonné látky, oddělení dna a vystřelení bomby do vzduchu. Aby dráha bomby byla přímočará, musí být hmoždíř 50 až 60 cm dlouhý. Stejně jako u raket vznítí se i zpožďovač, který v určité výšce zapálí vystřelovací směs a nebe zaplaví bohatá pestrobarevná kaskáda. Ale tím ještě ohňostroj nekončí. Jsou zde připraveny letadla, která na vrcholu dráhy vytvoří mohutný hrozen svítících a zářících „hadů“, doprovázených oslnivými záblesky a výbuchy. Vyvrcholení ohňostroje lze obohatit i přízemními efekty. , fontány nebo vodopádu.A co je japonské sluníčko?Je to vířivý pohyb zanícené sestavy ohňostrojových těles;popisuje kružnice a spirály doprovázené sprškou zlatožlutých jisker, připomínající rozzářené sInko.
Jak se nedělá ohňostroj
Často se stane, že po skončení ohňostroje zůstanou na zemi zbloudilé nevystřelené rakety nebo bomby. A tady si někteří z nás řeknou, že takovou příležitost je škoda nevyužít, vždyť je to tak lákavé a docela jednoduché. A přitom si neuvědomujeme, že se jedná o nebezpečné výbušniny, se kterými dokáže manipulovat jen zkušený pyrotechnik při přísném dodržování bezpečnostních opatření. Při pohledu na třpytivé nebe zaplavené světelnými efekty si vzpomeňte i na ty, kteří se přičinili o tuto barevnou krásu.
Zdroj: Časopis Elektrón
