RetroMánia

Malá privatizace československé ekonomiky z centrálně plánované na tržní ekonomiku v letech 1990 - 1993 znamenala řízený odprodej státního majetku soukromníkům. Šlo podle slov tehdejší politické garnitury o prodej menších provozních jednotek, například restaurací, maloobchodních sítí a sítí komunálních služeb. Malá privatizace měla za cíl vytvořit podnikatelskou veřejnost v Československu a tedy znestátnít služby, které obyvatelstvo tak za socialismu kritizovalo. Do malé privatizace vstoupili různý lidé, různé politické strany s jediným cílem. Zprivatizovat co možná největší podíl majetku. Nedomyšlený mechanismus celé privatizační mašinérie připravil státní pokladnu o mnoho miliónů Kčs. Během prvních dnů privatizace majetek privatizovaných provozů vydražili zpravidla za cenu vyšší než byl úřední odhad. Okamžitě však do hry vstoupili nejrůznější pseudopodnikatelia a politici, kteří různými metodami a praktikami řídili proces privatizace a tak přicházeli k nemalým majetkem pod jejich skutečnou nominální i tržní hodnotu.

Mečiarizmus - pojem, který se stal na Slovensku "legendou".

O mečiarizme se toho ve slovenském tisku velmi mnoho napsalo. Psali se fámy, polopravdy, nebo jasně zavádějící informace. Jen pravda jaksi unikala, neboť se řešila systémově, tedy tisíckrát opakovaná lež se nakonec přece jen stala slovenskou pravdou. A co to vlastně je mečiarizmus? Šlo a dodnes v podstatě jde o výklad politické historie z období vlády Vladimíra Mečiara po rozdělení Československa tak, jak to komu vyhovuje s cílem v podstatě získávat vždy nový a nový politický kapitál a zastírat vlastní majetkové ambice. "Je po voľbách, zvyknite si.", výrok Vladimíra Mečiara který odstartoval temné období slovenské politické historie. HZDS získalo v předčasných volbách 34,9 procenta hlasů a 61 poslaneckých křesel. Ľuptákovci - Združenie robotníkov Slovenska,  získali 7,34 procenta a 13 mandátů, SNS s 5,4 procenty měli devíti poslanců. Politický systém, který mečiarizmus představoval, rozděloval lidi v jeho celé politické sféře a sledoval jediný cíl. Maximalizovat politické a finanční zisky lidí, kteří se stali jedním z článkem dlouhé řetězy na úkor budoucnosti Slovenské republiky. Republiky, která disponovala státním majetkem našich dědečků a krajiny z níž se nakonec dnes stala montážní linka Evropy. Po čtyřech letech vládnutí Vladimíra Mečiara vláda zanechala Slovensko zdevastované natolik, že na konci volebního období si musel stát půjčovat za třicetiprocentní úrok.