Zaujaly nás dvě nedávné zprávy: „První nadzvukové letadlo TU-144 s cestovní rychlostí kolem 2000 km/hod., bude od října létat na pravidelných linkách.". „Sovětští konstruktéři pracují na vzducholodi pro 500 cestujícich, která bude létat rychlostí 200 km/hod.". Rozdíl v rychlostech ale bije do očí. Má cenu probouzet k životu pomalé létající „brontosaury"? V roce 1900 vzlétla první vzducholoď, „Zeppelin 1". V roce 1926 začal létat z Evropy do Ameriky německý „Grof Zeppelin", obrovitý doutník o délce 245 metrů a do vyřazení sloužil sedm let! Také SSSR a jiné státy věnovaly vzducholodím patričnou pozornost. Do roku 1937 cestovalo v pohodlných gondolách dopravních vzducholodí přes půl miliónu osob bez nejmenší nehody. Výbuch nové německé vzducholodi „Hindenburg" 4. května 1937 připomněl nebezpečí vodíkové náplně. Po té, nadále využívaly vzducholodě v omezené míře jen armády. Minulé desetiletí znovu oživilo zájem o plavidla lehčí než vzduch. Nové slitiny a plastické hmoty, silné pohonné jednotky, vyhlídka na atomové motory, které víc než kdy jinde v dopravních prostředcích se mohou uplatnit i ve vzducholodích, používání hélia místo vodiku přeje staronové myšlence. Pořizovací i provozní náklady budou nižší než u velkoletadel. K pohonu postačí desetina síly turbovrtulových motorů, životnost strojů má být neporovnatelně vyšší, zvýší se i bezpečnost cestujících. Jestliže nejsilnější letecký transportér „Galaxie" unese na vzdálenost 5000 kilometrů náklad o váze 110 tun, některé vzducholodě přepraví na větší vzdálenost 1000 tun.