Tatranské elektrické železnice tvoří jednokoľajné úzkorozchodné elektrifikované železniční tratě Poprad Tatry - Starý Smokovec - Štrbské Pleso (29,110 km) a Starý Smokovec - Tatranská Lomnica (5,950 km). První trať z Popradu do Starého Smokovce se začala stavět v roce 1906 a roku 1907 byla dostavěna. Pro technické problémy byla otevřena až 17. prosince 1908. Nahradila tzv. tatranský trolejbus (omnibus), který tam jezdil v letech 1904 - 1905. Úsek železnice ze Starého Smokovce do Tatranské Lomnice byl otevřen 16. prosince 1911 a poslední úsek, Starý Smokovec - Štrbské Pleso byl otevřen 13. srpna 1912. Od roku 1949 byla v zprávě Československých státních drah, čili od roku 1992 ve zprávě Železnic Slovenské republiky. V letech 1965 - 1969 byla rekonstruována (rekonstrukce zahrnovala také vytvoření výhybny Štôla na kilometru 26,3 sloužící hlavně na odstavování vlaků Tatranských elektrických železnic během Mistrovství světa v lyžování. Její využití posloužilo i pro odstavení pracovních vlaků a vykládku uhlí pro tatranské osady) a od roce 1970 slouží výlučně pro osobní dopravu. Jezdili zde elektrické jednotky (EMU) řady 420.95 vyrobené na počátku 70. let 20. století. Od roku 2003 byly nahrazeny novými řady 425.95 s odlišným designem, vyrobenými ve Vrútkách použitím švýcarské licence. Za dob Rakouska - Uhrorska se uvažovalo io dalších tratích, například Štrbské Pleso - Liptovský Hrádok. Tyto ambice ukončila první světová válka. Na tuto síť navazuje ozubnicová železnice Štrba - Štrbské Pleso a pozemní lanová dráha Starý Smokovec - Hrebienok, které však nejsou součástí TEŽ.