Možná, málo kdo z vás v současnosti zná pocit, jít do obchodu a nekoupit si v podstatě nic, protože výběr, je nelichotivý. A jak tomu bylo v 70. letech 20. století? No nebylo to jednoduché, zboží sice bylo jako tak dost, ale jeho sortiment nebyl z dnešního pohledu nijak oslnivý. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se opravdu nedalo koupit nic. Dalo. Nakupování za starých časů se podobalo nakupování dnešních důchodců. Takzvané AKCE tur. Kde za starých časů se chodilo po prodejnách hledat, zda zboží, které si chci koupit skutečně mají, dnes (zejména důchodci) se chodí za zbožím, ale už s jiným cílem. S cílem nehledat zda je možné koupit, ale s cílem zda je možné koupit levnější. Představte si, dnes existují lidé, kteří se hodiny dokážou procházet po marketu s vozíkem sem a tam a čekat, až se v rozhlase rozezní: "Vážení zákazníci, právě snižujeme cenu masa ...". V podstatě se v tomto ohledu nic nezměnilo, jen sortiment podléhající tehdejší nákupní turistice se vyměnil za cenový. Na socialistických prodejních pultech (například s konfekcí) bylo sice poměrně velké množství zboží, ale mnohdy morálně zastaralého. Když soudruzi vytvářely pětileté plány budování národního hospodářství, kolikrát se skutečně celých 5 let vyráběl téměř tentýž sortiment. Ten, kdo dokázal obětovat ze své výplaty více peněz, nakupoval v TUZEXE. A co se tedy nakupovalo? Občas jsme čekali v dlouhých řadách (i) na ovoce, hledali známosti pro Podpultové zboží (s elektronikou, stavebninami ...) a nákup bonů za které se daly koupit například rifle, značková sportovní obuv, oblečení, lepší elektronika i zahraniční auta. Ti ostatní chodili v týchž nepropustné 20 let. I když přiznám se ne ve stejných, ale protože pokud se vyráběl tentýž sortiment 4 pětiletky, chodili jsme v nich opravdu dlouhá léta. Jasným příkladem byli (ti dříve narození si to určitě pamatují) známé filcové (důchodové) válenky. Babka k babca budou válenky. Říkalo se.