Během parlamentní schůze se přihlásil o slovo Vladimír Mečiar. Jeho vystoupení vzbudilo v médiích a široké veřejnosti bouřlivou reakci. Prý má k dispozici materiál, který obsahuje jména ústavních činitelů, kteří také vložili peníze do BMG a Horizont a těsně před jejich krachem je i s úroky vybrali. Mečiar řekl, že materiál se jmény vyhotovil bývalý majitel Vladimír Fruni (a měl asi sloužit jako jakási pojistka. A pokud má něco sloužit jako pojistka, bůh ví, kde má tato pojistka rozbušku). Mečiar tvrdil, že cédéčko s informacemi odevzdal před rokem (tedy v roce 2004) Generální prokuratuře. Když se na Slovensku započal "mediální hon na čarodějnice", začalo se pátrat co se s uvedeným cédéčkem vlastně stalo. Generální prokuratura ho předala Slovenské informační službě, protože údaje na cédéčku byly zašifrovány a nebylo tedy "co zveřejnit". Zde stopa končí. A nastalo mediální ticho. Ticho bylo dlouhé a trvalo do 6 září 2007, Když se objevila zpráva, že se obsah cédéčka podařilo rozkódovat. Bylo možné nahlédnout do 900 tisíc smluv s vkladateli a začali se dohady o tom, co je možné a co nikdy nebude možné zpřístupnit veřejnosti. Dobroslav Trnka (tehdejší generální prokurátor) řekl, že informace z cédéčka se nakonec nikdy nezveřejní. Těžko odhadnout co by se stalo, pokud by se tak stalo (pokud by se to zveřejnilo). Občanská válka? Lidé dokáží pro peníze udělat snad všechno. A hlavně co by možná dokázala armáda davu lidí, pokud by zjistili, kdo má jejich peníze. Podle policie se připravilo i několik smluv na fiktivní americkou firmu, kam se převedlo několik milionů korun. Celý systém byla dokonale propracovaná pyramida. Dva vydělali po několik set tisíc korun a naváděli dalších dva, aby učinili totéž, protože je to výborný biznis. A pokud člověk nechtěl vypadat v rodině jako hlupák, protože se bojí, nebo neumí investovat, tak raději investuje. A už je z něj velký investor. Všichni v rodině ho chválí, že nikdy nemohl udělat lépe. První pak peníze ze systému mohl vybrat a ostatní tři už o ně přišli. Jaké lovely (z pohledu skutečného investora).
Odkódované cédéčko nakonec skončilo na úřadě speciální prokuratury a na daňovém ředitelství, kde se mělo prozkoumat, kteří lidé měli vydělat peníze a zda ze zisku i odvedli daně. Policisté vyslýchali lidi podezřelé z krácení daní. A co se stalo? Nuž světe div se, nic. Jelikož skutek z krácení daní vzhledem k promlčecí době byl již promlčen, tedy právně se trestní stíhání zastavilo. Nevím, kdo vymyslel zákon který řeší promlčecí dobu (asi zákonodárce přesně věděl co dělá), ale není té síly, která by to věděla zastavit. Asi se na Slovensku skutečně vyplatí vydělat peníze a počkat s jejich zdaněním až nastane promlčecí doba. Vždyť na co jsou peníze státu. Vždyť kdo je stát? Snad ne já? Tak s tímto se nikde jinde nesetkáte. Jen na Slovensku. A pak se divíme, že státy směrem od našich západních hranic jsou ekonomicky silnější a vyspělejší. Že jejich obyvatelé jsou hrdí na státní příslušnost. A například Britové to prezentují téměř na každém kroku. Vždyť kolik našinců má ve svém domě, na svém dvorku státní vlajku. Možná by se jejich počet dalo spočítat na prstech jedné ruky. Jděte se podívat do Británie a uvidíte nevídané. Skutečný patricionizmus. Možná hloupý příklad, ale funguje to.
Nejvyšší vklad do nebankovky jednotlivce činil 700 milionů korun. Paradoxem je však to, že vklad měl učinit starší člověk, bydlící v bytovce a tudíž není předpoklad, že by takový člověk při takovém peněžní obnosu bydlel desítky let právě v bytovce. Pokud tedy netrpěl alzheimerovou nemocí. Před krachem BMG a Horizont zkrachovalo několik jiných nebankoviek a Slováci přišli o své dlouholeté úspory. Jednoduchá matematika, jak vytáhnout peníze od lidí pod vidinou dobré investice. Bylo období, kdy snad každý chtěl někam své peníze investovat (protože chtěl patřit do velko světa a ne za hloupeho Honzu) a po vzoru vyspělých západních zemí, kde bez investic není zisku, si i ten nejmenší človíček chtěl něco málo vydělat. Postavit dům, dokončit dům, koupit si konečně nové auto, nebo si koupit auto, nebo dát peníze dětem na studia.
Je to jako v ruské ruletě. Dát někam peníze a čekat co z toho bude. Nejdokonalejší beztrestní loupež učinili komunisté, kteří v měnové reformě v Československu (1953) v podstatě "veřejně okradli své občany o jejich dlouholeté úspory". Pokud někdo vymyslel BMG a Horizont, asi pravděpodobně oprášil jen staré dobré metody. Nač vymýšlet něco, co už dávno někdo vymyslel. Jen se to jinak jmenuje.
A slíbilo se hodně. Různí politici v předvolebních kampaních slibovali, že s tím udělají pořádek a vrátí se peníze poškozeným. Ale nebylo by to podle mě spravedlivé. Proč bych já jako daňový poplatník měl nést svůj podíl na tom, že někdo nerozumně investoval své peníze? Já si neumím například představit, že by můj soused zkrachoval a za mnou by (obrazně řečeno) přišel pracovník finančního úřadu a přinesl dlužní výměr, protože můj soused investoval do nějakého peněžního ústavu (ať má jakýkoliv statut) a tudíž že se musím podílet na jeho odškodnění .
Občan by si myslel, že naši volení zástupci nás zastupují v mocenských strukturách státu a pracují v náš prospěch. A možná to i tak skutečně je. Neboť pokud se dívám na své okolí tak vidím zloděje, zbohatlíka, barbaře, sedranýcho výrobního operátora, bezdomovce (mám hloupej pocit, že i ti mají své zástupce v parameňte a jejich počet neustále stoupá) zdravotně poničeného horníka, důchodce s peněženkou jen na mince a občas vysmáté děti, kterým stačí ke štěstí tak málo. Tablet.
A co dodat na závěr?
Dnes někdo vymyslel velké stěhování národů, když statisíce lidí migrují do Evropy. Jen budoucnost ukáže, co se stane s našimi investicemi do naší země ve které žili naši otcové a snad budou žít i naši vnuci. Aby zas z toho nebyla investice typu, kam sem dal svůj mozek .
