Od konce 40. let až do roku 1992 se v československých věznicích používala soustava účelových platidel, jimiž se odsouzeným vyplácela, část mzdy za práci vykonávanou v rámci jejich zaměstnání ve vězeňském prostředí. Ve vězeňských kantinách se za ně mohly nakupovat hlavně potraviny a hygienické potřeby. Finanční odměňování a nákup v určených prostorách věznic stimuloval pracovní výkon odsouzených a působil na ně výchovně. Ze své mzdy kryli odsouzení náklady na výkon trestu, hradili škody a podporovali své rodiny. Část mzdy se jim ukládala na vkladné knížky. Zároveň šlo o naplnění jednoho z ustanovení, přijatých v roce 1958 rezolucí OSN jako Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni. Veřejnost s vězeňskými platidly do styku nepřicházela. Ojediněle však tato platidla za brány věznic unikla. Sloužily obvykle jako památka na vězeňské časy, nebo jako jakási relikvie pro určité společenské postavení v civilním životě.