Lanovky ve své dnešní podobě nejsou moc starým dopravním prostředkem, i když myšlenka dopravy materiálu a lidí po laně je stará a již v minulosti lze zjistit různé snahy o její uskutečnění. Historicky starší jsou pozemní lanovky, jejichž předchůdci se vyskytovali již ve středověkých dolech. Visuté lanovky se mohly začít úspěšně vyvíjet teprve tehdy, když byla vynalezena ocelová lana.

POKUD DNES mluvíme o lanovkách, máme na mysli především horská dopravní zařízení. Lanovky a lyžařské vleky se v posledních desetiletích staly neodmyslitelnou součástí horských středisek cestovního ruchu. Zpřístupňují vysokohorské polohy, slouží k zásobování, usnadňují záchranné akce, ale především pohodlně dopravují turisty a lyžaře do vyšších poloh. Jde především o lyžaře - vždyť v posledním období nastala doslova exploze lyžování. Počet lyžařů se odhaduje ve světě na 100 až 120 milionů osob a tento počet stále roste. A proto si bez lanovek a lyžařských vleků nelze představit ani rozvoj cestovního ruchu.

PROČ LANO?

Řešení dopravy v horách klasickým kolejnicovým systémem je omezeno určitým maximálním stoupáním trasy. Adhezní vozidlo (adheze je tření mezi hnacími i brzdovými koly dopravních prostředků a mezi kolejnicí či vozovkou) může totiž překonat pouze takové stoupání, při kterém tření mezi koly a kolejnicemi stačí k překonání složky hmotnosti a jízdního odporu vozidla. Z hlediska bezpečnosti platí zásada možnosti zabrzdění vozidla na svahu. Hranice maximálního sklonu pro adhezní dráhy je dodržení této nízké hranice stoupání. Proto jsou pro překonávání větších sklonů terénu vhodné ozubnicové a lanové dráhy. Ozubnicové dráhy "zubačky" jsou charakterizovány přenosem tažné síly ozubenými koly zabírajícími do ozubeného hřebene, který bývá uložen mezi kolejnicemi. Ozubnicové dráhy měly pro rozvoj osobní horské dopravy zejména v jejích začátcích velký význam. Protože jsou však investičně velmi nákladné a náročné na údržbu.