Čas plynul a Velikonoční ostrov stíhaly všelijaké pohromy. Největší se odehrála na Štědrý večer. 1862, když zavítali na ostrov peruánští piráti a odvlekli do jihoarnerických dole skoro všechny chlapy, mezi nimi i žreků a náčelníků, tedy znalců písma. Domů se vrátila jen hrstka zajatců, a ti zavlekli na Velikonoční ostrov nakažlivé nemoci. A tak když se r. 1864 usadil na ostrově misionář Eugen Eyraud a objevil dřevěná prkna s nápisy, bylo již pozdě. Domorodci „mluvícím deskám“ nerozuměli a vůbec si je necenili. Věděli jen tolik, že písmo se jmenovalo rongorongo a že každý znak měl své jméno. Ten se pokusil písmo rozluštit. ndu Mohondžodaro Podobnosti mezi těmito dvěma písmy jsou však náhodné. jistý text. Fiodorovová se zabývala hlavně jazykem Velikonočního ostrova a předpokládá, že jazyk písemných památek se odlišuje od hovorového jazyka. Největší kus práce na luštění tohoto písma provedl profesor Thomas Barthel z Tilbingenu. Strávil rok přímo na ostrově, posbíral všechny písemné památky, očísloval jednotlivé znaky a učinil jejich rozbor.
Podle Barthela pismo rongorongo překonalo první stadium vývoje písma, tedy stadium obrázkové nebo piktografické. Zjistil, že písmo je stabilizované a skládá se z 1500 až 2000 různých znaků. Znaky se podle vnější podoby dělí na geometrické nebo abstraktní, dále na znaky znázorňující lidské tělo v pohybu, a nakonec na znaky znázorňující zvířata, rostliny a předměty hmotné kultury. Pokud bychom měli stručně charakterizoval písmo Velikonočního ostrova, měli bychom především uvést, že je to písmo ideografické. To znamená, že jednotlivé znaky se vztahují na pojmy. Mnohdy mají několik významů. Tak například znak pro slunce současně znamená i oheň, hořet. Dále, tvoření symbolů se uskutečňuje podle různých zásad. Barvy se označují znaky pro předměty, pro které je typická příslušná vlastnost. Tak např. znak ibišek se vztahuje i na bílou barvu, znak pro posvátného ptáka s červeným peřím označuje také červenou barvu a pod. Vedle toho má každý znak i svoji pevnou zvukovou hodnotu. V písmu Velikonočního ostrova se vůbec nezachycují gramatické koncovky ani pomocná slova, takže texty připomínají svým stylem naše telegramy. Tabulky se psaly zvláštním způsobem, takzvaným bustrofedonem; to znamená, že pokud jsme začali psát jeden řádek zleva doprava, následující řádek jsme nezačali zase vlevo, ale museli bychom tabulku obrátit vzhůru nohama a pokračovat tam, kde jsme přestali. Tedy hřeci, kteří tabulky četli, museli je jednostaj obracet, až na ty nejzběhlejší, kteří uměli číst znaky i vzhůru nohama. Vcelku nejdůležitější vlastností zachovaných písemných památek z Velikonočního ostrova je jejich úsečný, telegrafní styl. Luštitel nesmí zapomínat, že domorodý znalec písma četl tyto texty mnohem snáze, neboť znal prostředí, kde vznikly, jejich obsah i příležitosti, při kterých se předčítaly. Pro domorodého žereca byly tabulky spíše jen mnemotechnickou pomůckou a to je příčina, pro kterou se písmo rongorongo tak neuvěřitelně těžko luští.
Zdroj: Časopis Elektrón
