MAGNETOHYDRODYNAMIKA se zrodila v průsečíku několika donedávna nesouvisejících oborů, a to je hybnou silou jejího rychlého rozvoje a často i neočekávaných praktických aplikací. Přitom ovšem vychází z jednoho z nejstarších, pro vědu však neobyčejně důležitých poznatků o elektromagnetické indukci, které objevily již před 150 lety. Začalo to vlastně 17. října 1831, kdy anglický fyzik Michael Faraday poprvé předvedl členům Královské společnosti v Londýně svůj geniálně jednoduchý přístroj na indukci elektřiny otáčením řidiče v magnetickém poli. Magnetohydrodynamika má však ještě dva "kmotry": Jamese Maxwella, který popisoval závislost vedení elektřiny v magnetickém poli a Wiliama Thompsona, známého více pod jménem lord Kelvin. Poslední z této trojice prověřil princip magnetohydrodynamiky památným pokusem v ústí říční. na směr proudu slané (a proto i elektricky dobře vodivé) mořské vody při přílivu spustil z loďky elektrody. Propojil je a hle ručička galvanometru se pohnula!