RetroMánia

Dne 22. srpna 2013 si v Bratislavě sedli za obdélníkový stůl na pracovně přátelském setkání poslední (vymírající) mohykáni Československé amatérské žurnalistiky (členové elitního klubu HBD). Z České republiky přijel šéfredaktor internetového portálu sduchodci.cz, Pavel Ján Buvala, slovenský regionální internetový občasník majgemer.sk zastupoval jeho autor Ondřej Doboš a za internetový lexikon vzpomínek na Československo s 45 minutovým zpožděním způsobeným obhlídkou před bratislavské dopravní špičky po dni D (den historického vpádu vojsk Varšavské smlouvy 21.8.1968) člen třetí, vedoucí autorské dílny portálu retrománia.sk Ondřej Holdy. Šlo o první mezinárodní zasedání členů tohoto klubu.

Po úvodním proslovu se svým referátem zhostil slova čestný předseda klubu, pan Buvala. Pracovní jednání o stavu Československé amatérské žurnalistiky probíhalo bez přítomnosti médií, které o toto setkání neprojevili zájem.

Únik tajných dokumentů ze SIS způsobilo na Slovensku probuzení do mrazivé politické noci.

Na veřejnost se provalilo politické Status Quo. Z "drobných lidí" žijících na Slovensku ani v těch nejdivočejších hospodských debatách (po několika rund když inteligence Slováka je přímo úměrná vypitého alkoholu) nikoho nenapadlo (a to jsme už prožili období mečiarizmu), kam to vlastně směřujeme. Od neustálého utahování opasků a vidině světlejších zítřků za čistých nevolnických 450 EUR se (podobně, jako u Charlie Chaplina  - z filmu moderní doba) ze Slovenska stala montážní linka Evropy. Slovenská politická scéna se začala podobat divadelní foajé z dob Rakouska Uherska, kde v noblesních šlechtických róbách se s úsměvem sváděl boj o majetek, boj o moc a boj o co největší osobní vliv a rody se geneticky křížili podobně, jak se dnes politické strany spojují do koalic pro společný cíl. Mamon. Kdo má více šlechtických titulů, hradů, zámků, kdo má více poddaných, kdo koho koupil a za kolik a kdo má ještě modřejší krev než je ta modrá, se bohužel přenesla i do politických kuloárech slovenské politické scény s neustále stoupající tendencí. Včera mečiarizmus, dnes Gorila a zítra? A co pozítří. Mráz mi chodí po zádech při myšlence co se může stát ze Slovenska zítra. A my sedíme doma, díváme na sultána, teleshopping a jiné nesmysly a jediné co nás, jak tak ještě zajímá je, zda máme to co v lednici a jestli mám vůbec ještě nějaké peníze na pivo a cigarety a jestli budu mít zítra práci. Čím více nám politici utahují opasky, tím více chudoby na Slovensko přichází. Jde o politický systém spojených nádob. Čím silnější se řemen utáhne, tím více zůstane tomu, kdo má v rukou otěže. Jasným důkazem toho je právě kauza Gorila. Za socialismu byly ve Slovenské národní radě lidé za odměnu či neschopnost a přikyvovali hlavami podobným způsobem, jako plyšoví pejsci v osmdesátých letech pod zadním sklem našich škodovek. A jaká je ta dnešní slovenská politika? Jde o drastickou změnu v podobě "ruských oligarchů" s přívlastkem liberál, pravičák, křesťan či levičák, kteří si vytvořili z politiky ne službu veřejnosti, ale vlastní "politické eseróčkách" s cílem vydělat co nejvíce peněz ať to stojí co to stojí. A proč právě ruští oligarchové? Inu proto, že jsme Slované a protože Slováci ve své historii neměli pravého slovenského krále (tedy kromě Jánošíka - krále zbojníků) těžko nás možná přirovnávat k Rockefellerovi. Bylo by to podobné, jako Mongola přirovnat k Evropanovi. Zeptáte se, kde udělali soudruzi z NDR chybu? Je problém postavit si například soukromý hrad na pozemku železnic? Áno je to možné. O kauze Gorila se velmi mnoho napsalo a různí lidé se přichádzely se svou pravdou a snažili se na jedné straně z toho udělat megašou a na druhé straně cíleně a vytrvale kalili vodu. Vše s jediným cílem. Vytáhnout z některých lidí (a systému) co možná nejvíce peněz. Od těch s máslem na hlavě až po tištěná média z distribuce tiskovin a elektronické média z návštěvnosti web stránek a masové reklamní kampaně. A proč to všechno vlastně? Protože peníze hýbou světem, a přiznejme si. Většina Slováků by si pro děravý groš nechala i koleno vrtat. Řeči se mluví a chléb se jí. Nebo jinak. Šaty dělají člověka. Stačí si obléci duchovní roucho a přejít se vesnicí. Budete překvapeni kolik lidí vás pozdraví a i prsten na ruce vám možná políbí, aniž jen tuši, jaká to identita se pod tou skořápkou skrývá. Paradox? Ne! To je kauza Gorila! Navenek čistí a mravní lidé v drahých vládních oblecích - z nitra špína nejhrubšího zrna.