JAK JE TO DNES

Hlavním úkolem národního podniku Sběrných surovin je — stručně řečeno — sběr a úprava druhotných surovin. Přitom druhotné suroviny musí „absolvovat“ určitý koloběh. Výkupna Sběrných surovin sesbírá, resp. vykoupí tyto suroviny, upraví je (roztřídí, slisuje apod.) a v upraveném stavu dodá zpracovatelskému průmyslu, který je použije jako prvotní surovinu. Ani jedna země na světě není tak bohatá, aby si mohla dovolit nevyužívat druhotné suroviny, které potenciálně má k dispozici. A zvláště to platí pro naši zemi, sice průmyslově vyspělou, ale na suroviny nebohatou. Síť Sběrných surovin v republice tvoří 11 krajských podniků řízených Krajskými národními výbory. Ty mají ve svých okresech sběrové provozovny, které disponují jednotlivými výkupnami. Výkupny speciální sklizně vykupují kožky a peří, výkupny obecné sklizně ostatní druhotné suroviny. Které ostatní? Do výkupny může každý obyvatel naší republiky předat železný šrot, barevné kovy (med, hliník. olovo, zinek, cín a jejich slitiny), starý papír, skleněné střepy, starý textil. odpadní gumu, plastické hmoty, zaolejované hadry, sisal, korek, lidské vlasy, filmy, ustalovač, rohy a rohovinu, kožky z koz, kůzlat, ovcí, jehňat, králíků, zajíců a kožky z lovné zvěře, suchý chléb. Tyto suroviny znovu zpracovává papírenský a lepenkářský průmysl, černá a barevná metalurgie, průmysl textilní, sklářský, gumárenský, nábytkářský, tukový, potravinářský, kožená galanterie a další odvětví. S výrobky, na jejichž výrobu použili suroviny ze sběru, se setkáváme denně. Roční objem výkonů všech 11 podniků Sběrných surovin činil například v roce 1977, 1 432 121 000 Kčs.

SYSTÉM SPECIALIZOVANÝCH KONTEJNERŮ

Zvětšovat počet výkupen nestačí na zkvalitňování a rozšiřování výkupu druhotných surovin. Jedním z limitujících faktorů činnosti Sběrných surovin je i rozvoj jejich technického vybavení, které zatím není na přiměřené úrovni. Technický rozvoj Sběrných surovin zaostal za kapacitní „nabídkou“. Proto se ještě setkáváme s výkupnami v podobě „plechových bud bez vody a elektřiny“. Postupně je už nahrazují nové, moderní výkupny. Například v Bratislavě je dnes 6 výkupen, které svým estetickým vzhledem vyhovují moderním požadavkům. Jsou to jednoduché, ale praktické buňky s kontejnery. Jejich počet se má do konce roku 1980 rozšířit na 10 až 15. Kontejnery jsou dnes objektivní nezbytností a patří neodmyslitelně do každé výkupny. Jejich útroby „pohltí“ 6 tun druhotných surovin. Navíc mohou „cestovat“. Výkupna doveze například kontejner na školní dvůr a po napInení ho odveze zpět. V poslední době se začaly dělat pokusy se specializovanými kontejnery na skleněné střepy. Budou stát před hotely, restauracemi, jinými stravovacími zařízeními a postupně i na sídlištích. Dosavadní pokusy však ztroskotaly, protože v kontejnerech se kromě skleněných střepů našly nežádoucí odpady. Ve Sběrných surovinách v Bratislavě na Plynárenské ulici již pracuje velkokapacitní lis BOA SUPER 40. Právě takové moderní vysokovýkonné stroje, mechanismy a zařízení, bez kterých to při rostoucích úkolech nepůjde, chybí. „Úzkým profilem“ jsou vysokozdvižné vozíky, výkonné lisy s automatickým vázáním, těžkotonážní vozidla, na která lze montovat hydraulické mechanismy, nezbytné pro manipulaci například se železným šrotem a skleněnými střepy. Nedostatek vagónů způsobuje „váznutí“ expedice druhotných surovin z výkupny do výroby.

PLNÉ ODPADOVÉ NÁDOBY

V obsahu odpadních nádob je 80 až 90% druhotných surovin, které by se daly ještě zpracovat a využít. Plýtváme tak cennými hodnotami, i když se nám zdá, že kvůli hromádce suchého chleba či balíku starých novin se nám nevyplatí jít do sběrny. Známé pořekadlo však říká: „Babička k babičce, budou kapce...“ Příčiny je však třeba vidět i jinde. Síť výkupně Sběrných surovin má stále příliš velká oka. Na více než 350 tisíc obyvatel Bratislavy připadá přibližně 30 sběren. Je to málo. Ved například v Petržalce, kde bydlí téměř 50 tisíc lidí, je jen jedna výkupna. Tam někde prameni i nezájem obyvatel o výkup druhotných surovin (pokud odhlédneme od malé výkupní ceny za některé druhotné suroviny a nedostatečné informovanosti o otevíracím čase výkupen). Dalším negativním faktorem je již zmiňovaná technická zaostalost výkupen. Nedostatek technických, organizačních a ekonomických faktorů ovlivňuje tedy v nemalé míře výkup a využívání druhotných surovin. Sběrné suroviny vyvíjejí iniciativu na zkvalitnění a rozšíření výkupu. Jednou z jejích forem jsou různé soutěže a akce. V tomto roce připravili pro školy a pionýrské skupiny již tradiční celoroční soutěž ve sběru starého papíru a železného šrotu. Nejúspěšnější sběratelé se na závěr soutěže účastní Celoslovenské várky starého papíru v Jihoslovenských papírnách a celulózkách ve Štúrove a Celoslovenské tavby železného šrotu ve Švermových železárnách v Podbrezové. A přestože se do sklizně zapojilo v uplynulém období 80% škol, do soutěže jen 10 až 15% (například za rok 1978 se nezapojila ani jedna škola z okresu Nové Zámky, Topoľčany, Trenčín a Trnava). Zajímavou akcí letošního roku je soutěž „Hor se na Spartakiádu 1980 - pod heslem „Soutěžme každý den“. Může se jí zúčastnit každý, kdo předá nejméně 50 kg druhotných surovin různého druhu. Mezi odměny patří i vstupenka na Celostátní spartakiádu. Sběrné suroviny každý rok vypravují zvláštní vlak k moři. Jeho účastníky jsou pionýři, kteří za rok předali největší množství druhotných surovin v jednotlivých okresech.

CO SE SKRÝVÁ ZA ČÍSLY

Proč takové soutěže a akce? Proč apel na sběr druhotných surovin? K výrobě jedné tuny surové oceli z původních surovin potřebujeme 80 hodin lidské práce. „Výroba“ jedné tuny ze železného šrotu vyžaduje jen 8 hodin! Zároveň tuna šrotu představuje úsporu 2 tun kvalitního koksovatelného uhlí a 4 tuny železné rudy. Nejefektivnějším surovinovým zdrojem pro výrobu papíru a lepenky se stal sběrový papír. Sběrový papír, který splnil svou primární funkci, lze snadno technologicky zpracovat znovu na vlákninu az této sekundární vlákniny vyrábět další papírenské výrobky. Cyklus – výroba – užití – sklizeň – výroba – se opakuje několikrát. Ze 400 kg nepotřebného odpadu se získává průměrně 300 kg nových výrobků (hygienický papír, lepenky, papír, obalové prostředky, střešní a izolační materiály pro potřeby stavebnictví atd.). Například z jedné tuny sběrového papíru vyrobí v papírnách lepenku, která poslouží jako obálka pro 6 tisíc učebnic. Tona starého papíru znamená úsporu 2,51 metrů plm. dřeva. 354 600 tun papíru, vykoupeného za rok 1976, představuje tyto úspory: 890 000 plm. dřeva, t.j. více než 3 000 ha stoletého lesa. 11 000 pracovních sil a další úspory elektrické energie. Ze starých hadrů je vyroben jemný a pevný listový letecký papír, trvanlivý papír na důležitých dokladech, bibliofilská vydání knih a papíry s největším nárokem na odolnost – bankovky. Nejrychlejší rozvoj výkupu za uplynulé období zaznamenal ustalovač (ustalovač je chemická tekutina, která se používala při výrobě fotografií, poznámka redakce). Z tisíce litrů upotřebeného ustalovače můžeme získat 3 až 4 kg stříbra. Mimořádný hospodářský efekt mají skleněné střepy. Většina z nich se dostává do sběrných surovin jen z průmyslových zdrojů (konzervárně, lihovarny, pivovarů apod.). Tzv. lidová sklizeň je nedostačující. Význam střepů spočívá v tom, že do sklářského tavicího kmene je přidávají 30 až 40%. Jejich nedostatek znamená, že se tavicí teplota musí zvyšovat až o 4002 stupňů Celsia. Každých chybějících 1000 tun skleněných střepů představuje navíc spotřebu energie přibližně 80 000 kWh. Při optimálním množství střepů (40 %) je životnost tavicího agregátu asi 20 měsíční, při pětadvacetiprocentním množství se zkracuje na 16 měsíců. Sklárny střepy potřebují (například ve Skloobalu Nemšová až 40 tun denně), protože skleněné střepy jsou těžko nahraditelnou technologickou surovinou, šetří životnost životních agregátů, sklářské suroviny a energii. Sběrné suroviny dodaly v roce 1978 sklářskému průmyslu celkem 43 tisíc tun střepů, čímž splnily požadavek jen na 50%. Přitom v domovním odpadu bylo, díky velkému počtu nenávratných obalů (lahve od oleje, toniku aj.), minimálně téměř půl milionu tun skla. Příčina tohoto stavu nespočívá jen v lhostejnosti obyvatel, ale také v nedostatku manipulační techniky a v nedostatečné expedici skleněných střepů (nedostatek vagónů). Sběrné suroviny se pokoušejí najít východisko v uvádění systému specializovaných kontejnerů s otvory pro bílé a barevné sklo. Již brzy by měly stát na našich sídlištích. V roce 1978 předaly sběrné suroviny do výroby 552 tisíc tun železného šrotu, 376 tisíc tun starého papíru, 43 tisíc tun skleněných střepů, 22 tisíc tun starého textilu, 17 700 tun barevných kovů, 11 800 tun odpadních pryží.

JSOU BOHATSTVÍ

Druhotné suroviny šetří společenské náklady. Snižují nároky na investice, mechanismy, dopravní prostředky, další pracovní síly. Přispívají ke zlepšování životního prostředí. Ročně se u nás vykoupí druhotné suroviny za 1,5 miliardy korun. Souhrn všech v roce 1978 sklizených druhotných surovin představuje ve zpracovatelském průmyslu úsporu přes 2 miliard kWh elektrické energie. Podceňování významu druhotných surovin se obrací proti nám samým, podnikům i individuálním spotřebitelům. Vyváží-li se kovový odpad na skládky, oslabí se zásobování hutními výrobky. Když se znehodnocuje papír, chybí obalový materiál. Skleněné střepy vyhozené do odpadu snižují výrobní kapacitu skleněných obalů. Vylitý ustalovač ovlivňuje hospodaření s drahými kovy.

A JEŠTĚ NA ZÁVĚR

Sběrné suroviny přešly od vozíků kůžkářů ke kontejnerům dlouhou cestu. Za 31 let své činnosti vykoupili přes 6 milionů tun starého papíru, přes 6 milionů tun železného šrotu, přes 4 miliony tun kožek, půl milionu neželezných kovů, 700 tisíc tun starého textilu, tuny stříbra z ustalovače a stovky vagónů ostatních druhotných surovin. V letošním roce věnují zvýšenou pozornost nejen výkupu skleněných střepů, ale také výkupu kožek a plastů. Život kolem nás se rozvíjí prudkým tempem. Rostou nové závody, průmyslové kombináty, hutě. Zároveň s nimi ovšem vznikají i nové problémy. Ve městech je smog obvyklý jev a špinavé řeky nejsou vzácností. S růstem výroby a spotřeby roste i množství průmyslového i neprůmyslového odpadu. jehož odstraňování je stále obtížnější a nákladnější. Rozvoj průmyslu je nezbytný. Ale stejně nevyhnutelné je i to. aby tento rozvoj nepřinášel zhoršování jiných faktorů, které jsou pro život člověka základní - ovzduší, půdy, hygienického a estetického prostředí. To je také jeden z hlavních cílů Sběrných surovin. Chtějí zachraňovat nejen hodnoty druhotných surovin, ale také hodnoty v našem životním prostředí – čistý vzduch, půdu a řeky.

Zdroj: Časopis Elektrón

LIDSTVÍ SE JEŠTĚ ani nesnilo o železnici, ale doprava osob a zboží už dávno existovala. Po neupravených cestách se pomalu pohybovaly poštovní kočáry a nákladní vozy. Po vydatných deštích se kola vozů nejednou polámaly. Není divu, že mnozí cestující se před cestou vyzpovídali a sepsali testament. Cesta z Vídně do Bratislavy trvala kolem 6 hodin. Do Budapešti 30 hodin. Druhou možností, vžitou i na našem území, byla doprava loděmi, které proti proudu vlekli lidé nebo koně jedoucí po břehu. Taková cesta lodí z Budapešti do Bratislavy trvala 3 až 4 týdny. Na Váhu bylo velmi rozšířeno pltnictví a přeprava dřeva vory. Pak přišel rok 1825 a mezi anglickými městy Stockton a Darlington začala provoz koňská železnice. Uběhlo jen 5 let a 15. září 1830 mělo světovou premiéru zapřáhnutí páry do služeb železnice. Opět v Anglii, mezi stanicemi Liverpool - Manchester. To byl začátek dopravní revoluce, která pokračovala otevíráním nových železnic v dalších evropských zemích. V Čechách se do historie zapsala jako první železnice Brno - Rajhrad a v roce 1838 na území Slovenska to byl úsek Marchegg - Devínská Nová Ves Bratislava v roce 1848 jako součást spojení Vídně s Bratislavou. Počátky železnice na Slovensku však lze položit už do let 1840 až 1846, kdy vybudovali koňskou železnici z Bratislavy do Trnavy v délce 49.5 km. Dnes je to nepochopitelné. Vždyť parní železniční provoz v té době byl úžasným "šlágrem", ale Bratislavská župa ve svém návrhu Uherskému sněmu zdůvodnila výstavbu koňské železnice slovy na železnici půjdou uherské koně a uherské železo.

Při výstavbě parní železnice by bylo třeba platit za dodávky cizině. Pokrok však nebylo možné zastavit a již v letech 1848 - 1849 mělo Uhersko vypracován základní plán železniční sítě a vypracován dokument o reformě dopravy. Tyto základní dokumenty dlouho ovlivňovaly vývoj železnice na našem území a výrazně poznamenaly zejména její výstavbu. I když z původního plánu se nepostavily všechny tratě, jasné nasměrování trati na jedno uherské centrum – Budapešť, lze dnes vidět na naší železniční síti. Ještě ve druhé polovině 19. století postavily některé tratě se kterými základní rozvoj uherských železnic nepočítaly. Jde zejména o trať Košice - Bohumín, kterou předali do provozu v roce 1873. Její výstavbu však diktovali a financovali jiné zájmy, především přiblížit rudu k uhlí a tak zajistit rostoucí požadavky na výrobu železa. 738 minérů, 152 skladníků a 953 dělníků dalších profesi. Ještě za Uherska se na košicko-bohuminskou trať připojilo několik odbočných tratí. Trať Košice - Bohumin je i dnes dvojnásobnou páteří železniční dopravy na Slovensku. Vývoj hospodářství, zejména po 2. světové válce, ještě více upevnil směr východ - západ, a tak se zdvojkolejnila, zelektrifikovala Trať družby Žilina Černá nad Tisou. V celém úseku se vybudovalo spojení mezi Košicemi a Rožňavou a v současné době na celém úseku Košice - Zvolen - Kozárovce - Leopoldov se zvyšují kapacity a rozšiřuje propustnost této tratě zvané "jižní tah" ČSD - Československé státní dráhy mají v národním hospodářství zvláštní postavení, které je zakotveno. Pod pojmem "dráha" - "dráhy" rozumíme: - železnice všech rozchodů v ČSSR.

Jsou to:

• tramvajovou městskou dopravu,
• trolejbusovou dopravu,
• lanovkovou dopravu.

Za celostátní dráhy považují se železnice provozně celostátního významu a to bez ohledu na rozchod. To znamená, že sem patří i tatranské dráhy a železniční trať Trenčianská Teplá - Trenčianské Teplice. Tedy jde o železnice, tvořící souvislou železniční síť, sloužící všeobecným přepravním potřebám. Pionýrská železnice v Košicích a běžné lanovkové dráhy nepočítáme k celostátním drahám, protože nevytvářejí souvislou celostátní síť (ani tehdy, když je obhospodařují železniční organizace). Nový zákon o drahách připouští stavbu nových železnic jen tam, kde je to účelné a kde dojde k odstranění disproporcí mezi výkonností jednotlivých druhů dopravy. Vychází ze zásady, že dráhu lze postavit a uvést do provozu pouze tam, kde nelze žádané množství přepravy zajistit ekonomičtěji jiným druhem dopravy. Výkony v nákladní dopravě v tunových kilometrech (za r. 1978) Celkový objem dopravy: 100 % ,z toho:

• železniční 85,35 %
• cestní 10,88 %
• vodní 3,77 %

Československé státní dráhy charakterizuje hromadná přeprava na dlouhé a střední vzdálenosti a velký rozsah tranzitních přeprav, které vzhledem k zeměpisnému uspořádání Slovenska má vysokou koncentraci. Způsobují to zejména přepravy ve směru východ – západ, kde se setkáváme se zásilkami z krajních – Japonska i Francie. Větší rozsah tranzitní přepravy vzniká z výměny zboží mezi jihovýchodem a severem Evropy. Výstavba různých velkých závodů, koncentrace nerostného bohatství, zejména uhlí do krajních poloh republiky, způsobují obrovskou potřebu přesunu nákladních vozů i zboží. Takto na I. hlavní tah: Most – černá nad Tisou, se koncentruje 40 % celkové přepravy ačkoli tato trať nepředstavuje ani 10 % délky sítě ČSD.

Pokles v přepravě osob od roku 1976 způsobila motorizace. Na Slovensku se dnes denně v průměru naloží kolem 10 000 vozových jednotek. To znamená délku vozů nad 100 km, čili roční nakládka Východní dráhy by ve vozech obřítila téměř celou zeměkouli na jejím nejširším místě, na rovníku. Rozvoj železnice na Slovensku byl značně zbrzděn koncem 2. světové války, kdy ustupující fašistická vojska ničila vše, co se jen dalo. Výsledek byl žalostný. Z 3506 km tehdejších tratí bylo 2 490 km, tedy přes 70 % zničeno výbušninami a rozoráním. Fašisté zničili 311 tunelů, 172 přijímacích budov, 48 topení, 54 vodáren, 270 vodních jeřábů, 250 strážních domků, atp. Jen pro ilustraci je třeba uvést, že trať Bratislava - Žilina byla sjízdná pouze 14. 8. 1945 a válkou zničené železnice opravily až rok po skončení války.

POKROK NA ŽELEZNICI

Často se můžeme setkat s názorem, že kdysi byly železnice rychlejší než dnes. Podívejme se, jak je to:
Ještě před čtyřiceti lety jezdily na ČSD rychlíky s 5 až 6 vozy, ve kterých byla sotva obsazena třetí třída, přičemž v první a druhé třídě se vezlo vždy jen pár lidí. I když šlo o sudý lokomotivu, například rychlíková lokomotiva 365,3 měl dostatek sil, aby převezl vlak dostatečně velkou rychlostí, kterou i dnes překonávat je problémem. Ne proto, že by elektrické rychlíkové lokomotivy nemohly vést vlaky rychlostí 150 km/h, ale pro ostatní okolnosti, zejména technický stav tratě na tuto rychlost. Nakonec i hmotnost rychlíku dnes, kdy ve vlaku je zařazeno 18 až 20 rychlíkových vozů neumožňuje rychlý rozběh a zastavení. Tak jako celá železnice, i nákladní železniční vozy zaznamenaly za uplynulých 120 až 130 let obrovský pokrok, který dnešní doba jen urychluje. Celková hmotnost nákladních vozů byla kolem 5 až 7 tun. Podobná byla i jejich nosnost. Kromě kol a základního podélníku byly ze dřeva. Při stavbě dnešních nákladních vozů se vychází nejprve z poměru váhy k přepravovanému zboží. V optimálním případě je tento poměr 25 % 75 %, spolu na jednu osu vozu by však neměly přesáhnout 20 až 21 tun. Pokud bychom se vrátili pouze 35 až 40 let nazpět setkali bychom se s téměř neuvěřitelnými historkami. Například. Na stanici vyšli mládenci a jeden z nich - zápasník, postupně vyzvedl vozy z koleje, vysadil je mimo, čili způsobil jejich vykolejení. Na železničních stanicích se občas stane, že se vůz při posunu nebo jiné manipulaci vykolejil. V době lehkých vozů si posunovací četa opravdu uměla vždy sama pomoci. Ještě ve třicátých letech našeho století. podstatná část železničních nákladních vozů neměla dnešní vzduchovou tlakovou brzdu. K brzdění vozu sloužily ruční brzdy a k zabrzdění vlaku brzdaři. Nejednou bylo třeba při chodu vlaků přes Štrbu povolat 15 - 25 brzdaře na jeden vlak. Jejich činnost řídil zvukovým návěštím strojvedoucí. Po do vězení vlaku do cíle brzdaři se opět vraceli na Štrbu. Dnes vlak o hmotnosti 2 200 tun veze a ubrzdit strojvedoucí sám. Tak jako železnice způsobila rozvoj průmyslu a stala se počátkem průmyslové revoluce, tak i naopak železnice se rozvíjela pod tlakem výdobytků průmyslu a pro jeho potřeby. Porovnejme i některá další fakta o dosaženém pokroku:
Před prvním lokomotivou musel běžet posel, který zvonkům dával na vědomí chod vlaku a výstrahu ostatním uživatelům silnic a křižovatek. Dnes, při rychlostech 100 a více km/h by to jistě nebylo možné.

Před vlakem jsou ostatní uživatelé včas varováni signálními zařízeními přejezdové závory se automaticky zavírají a po chodu vlaku zase otevírají. Historie pamatuje na vrátné na nádražích, kteří se zvonkem v ruce chodili z čekárny do čekárny a po nástupištích, aby vyvolávali k vlakům. Dnes máme rozhlas, elektrické sdělovací zařízení pro optické vyjádření údajů o příjezdech a odjezdech vlaků a podobně (bohužel ještě ne všude). V období počátků železnice sled vlaků za sebou byl určován na dohled od jednoho návěstidla k druhému, tedy na dohled obsluhujícího člověka. Na stožárech visely "koše". Dnes, kdy je třeba, za každého počasí vypravit po jedné koleji sto i více vlaků, by takové návěští neobstálo. V oznamovací, zabezpečovací a třídící technice se značně rozšířila automatická a poloautomatická traťová zabezpečovací zařízení (jsou na více než 600 km trati) reléová staniční zabezpečovací zařízení (jsou ve více než 40 stanicích), automatická přejezdová zabezpečovací zařízení (jsou na téměř 700 přejezdech0) účastníků), kabelizovala se slaboproudá vedení (je jich asi 900 km), rozšířila se moderní dalekopisná síť, moderní samočinná vlaková zabezpečovací zařízení. Automatická traťová zabezpečovací zařízení přenášejí kódované znaky návěstidel na lokomotivu. Takto bez ohledu na počasí i terén vidí strojvedoucí na rozhodujících tratích světla návěstidel dopředu a může podle nich upravovat chod vlaku. Parní lokomotivy, které více než 100 let hrály na železnici první housle svou roli ukončily. Rok 1980 se zapíše do historie jako mezník, kdy parní lokomotivy navždy vysadily z provozu. Nejprogresivnější je elektrická trakce, která na Slovensku zajišťuje v nákladní dopravě 65 % hrubých tunokilometrů. Zbytek zajišťují motorové lokomotivy. Rozdíl mezi výkonností parních a elektrických lokomotiv se ukážeme na hmotnosti vlaku a rychlosti přepravy. Parní lokomotivy 534.03 patřily k technicky velmi dobrým lokomotivám. Nákladní vlak o hmotnosti 1100 tun přepravovali na začátku padesátých let ze Spišské Nové Vsi na Štrbu zhruba za tři hodiny, včetně dobírání vody a naložení uhlí v Popradu. Každý takový vlak musel mít lokomotivu vpředu a lokomotivu na postrk. Dnes na tomto úseku dva elektrické lokomotivy dovezou vlak o hmotnost 2 200 tun za necelou hodinu. V městské dopravě, ve službách taxíků i v jiných organizacích se osvědčila rádiová spojení. Na železnici, zejména u nás trvá zavedení radiofonie neobvykle dlouho, i když se v Sovětském svazu již před více než deseti lety jednoznačně dokázalo, že rádiové spojení strojvedoucího s dispečerem a výpravčími přispělo ke zvýšení propustnosti trati nejméně o 15 %. Naše tratě jsou tak vytížené, že propustnost se dostává doslova na úplný okraj.

Obnova trati na Slovensku výměna výhybek každoročně vyžaduje více než půl miliardy korun a je třeba nových a nových investic na obnovu morálně a materiálně opotřebených základních fondů, aby se včas připravily podmínky pro zvládnutí růstu přepravy. V sedmé pětiletce se uvažuje na Slovensku s investicemi v hodnotě 4 miliardy korun, i když rychlejší zavádění moderní techniky odstraňování a nahrazování budov na stanicích by vyžadovalo mnohem více. Možnosti zde však závisí na dodavatelských kapacitách. Výborným pomocníkem se stala širokorozchodná trať mezi Užhorodem a Košicemi, po které přepravují především rudu, ale i uhlí a později, po vybudování překladiště aut nedaleko VSŽ, i všechna dovážená auta pro ČSSR.

POČÍTAČE POMÁHAJÍ

Jednou z ideálních možností, jak zvýšit kvalitu a včasnost všech evidenci a statistik na ČSD, jak zavést nepřetržité sledování výkonů a pohybu, jak na základě vyhodnocování výkonů dosahovat vyšší hospodárnosti je zavedení počítačů do praxe. Ukažme si příklad, kde by sledování vedlo k optimální hospodárnosti. Přijedete na železniční stanici a potřebujete objednat nákladní vůz pro přepravu. Dnes to většinou dělají lidé. Podívají se, kde mají na svých sledovacích plachtách žádaný druh vozu. Jsou však speciální vozy, kterých je na síti ČSD jen několik. V takových případech přechází hledání vozu ze stanice na Provozní oddíl, odtud na Správu dráhy a na federální ministerstvo, aby bylo zjištěno, kde takový vůz je a vydal se příkaz k jeho odeslání do stanice nakládky. Na železnicích kde takovou činnost řídí počítač – je to mnohem jednodušší. Počítač nejenže najde takový vůz, ale vyhodnotí, který vůz je nejblíže a sleduje jej po cestě. Využití počítačů na železnici je však mnohem větší. Na železnici je mnoho míst, kde se manipuluje s vozem, kde se pracuje, kde se tvoří výkony. Je třeba dosáhnout takového spojení, aby se údaje z každého místa odesílaly do výpočetních center, kde by sloužily pro operativní a základní řízení. Významnou roli mají počítače, které řídí rozposunování vozů. Přesto se do počítačů ještě nedostávají všechny údaje, některé z nich nejsou přesné, neboť většinou ještě přecházejí přes ruce lidí. Proto se o operativní evidenci často říká, že je to správný součet nepřesných čísel. Pokrok na železnici. to není jen technika a její rozvoj. Zasloužili se o něj především lidé, velká modrá armáda, která zajišťuje chod dopravy v pátek i svátek, na Silvestra i na Nový rok, v dešti, sněhu či sluneční palavě.

Zdroj: Časopis Elektrón.

MŮJ PRVNÍ DUMEL

Když jsem měl tři týdny, spol jsem skoro pořád, protože jsem neměl podmínky pro jinou činnost. Ale jednou odpoledne jsem se vzbudil a začal jsem křičet, že jsem se vzbudil. Nemohl jsem to říct, protože ani k tomu jsem ještě neměl podmínky. Tatínek se lekl: „To dítě je určitě nemocné“ Maminka mi začala masírovat bříško. Tak jsem řval, že mě nebolí. Maminka se lekla a přivedla sousedku s dudlem. Píchli mi ho do úst. Měl gumovou chuť, tak jsem ho vyplivl. Tak mi ho zase píchli a dvě hodiny drželi mezi čelistmi, abych si zvykl. I zítra, i pozítří. Za šest let jsem šel do školy a dostal jsem poznámku, že přes vyučování cumlám nevhodné předměty. Tatínek mě zbil. Sousedku nezbil.

MŮJ PRVNÍ KROK

Nejprve jsem se plazil, pak jsem chodil po čtyřech a nakonec jsem se postavil na zadní. Tehdy jsem udělal první krok a dopadl jsem rovnou na nos. Od té doby ho mám obrácený na jihovýchod. Z toho vyplývá, že člověk se nemá stavět na zadní, neboť se mu mohou překroutit světové strany.

MŮJ PRVNÍ ZOUBEK

Když jsem se narodil, tak jsem se těšil, že všechno, co mi dají nové, se dá svléknout. I plenky, i čepice. Ale jednou mi něco vylezlo v ústech a překáželo a nikdo mi to nechtěl vybrat. Řeval jsem, že mám cizí těleso, ale všichni se těšili, a to těleso mi chytali. Teď vidím, že jsem byl nezkušený. Kdyby mi nebyly narostly ty bílé kameny, nemohl bych jíst šnicle, ale jen karbanátky na jemno po mletou. Jako náš dědeček, který z neznámých příčin dodnes není ozubený.

MOJE PRVNÍ SLOVO

Měli jsme doma svítící globus. Tatínek mě už od mladi učil poznávat svět, držíc mě otcovsky na rukou: „Podívej, tady je Evropa, tady je Severní pól a tady Kanárské ostrovy, tititi, ťuťuti…“ Jednou přišla k té zeměkouli i maminka. Tatínek ukázal na jeden ostrov, zvaný Madagaskar a řekl: „Tititi, ťuťuti, co je foťofo?" Uviděl jsem maminku o řekl jsem: "Mada ...". Tatínek zůstal pif-paf-puf: „Fantastická inteligence." Slyšela jsi, že už umí říct Madagaskar?!“ Od té doby jsou všichni moji předkové přesvědčeni, že to bylo mé první slovo.

MOJE PRVNÍ NAROZENINY

První narozeniny jsem měl, když jsem se narodil. Za rok jsem měl druhé, ale měl jsem vlastní první, protože jsem byl starý jen jeden rok. Upékli mi dort z jednoho vejce a zapálili na ni jednu svíčku. Potom mi gratulovali, ačkoli já vůbec nemůžu za to, že jsem se narodil. Potom za mě pili slivovici. Tak jsem snědl tu zapálenou svíčku. I se světlem. Potom mi dali vypumpovat v nemocnici žaludek. Od té doby mám raději elektrické osvětlení.

MOJE PRVNÍ ZVÍŘÁTKO

Když jsem byl větší, spatřil jsem, že kromě lidí jsou na světě i zvířata. Ty se mi líbily, protože uměly mňoukat a brechat a nedávaly žádné rozkazy. Proto jsem chtěl mít zvířátko. Ale mi ho nedali, protože jsme neměli balkon. Tak jsem si od jednoho Hektora u sousedů vypůjčil pět blešek. Dal jsem je do krabičky a schoval do postele pod polštář. Za tři dny jsem viděl, že blešky zhubly o jsou málo pohyblivé. Řekl jsem to mamince. Vyhodila mě oj s bleškami. Tak jsem je zanesl zpátky Hektorovi. Ale už jsem je nikdy nenašel, protože Hektora vykoupali. Tak jsem ztratil moje první zvířata.

MOJE PRVNÍ MYŠLENKA

Když jsem měl dva roky, utrhl jsem ze stromu švestku. Pak jsem ji chtěl dát zpátky, ale ona pořád padala a nechtěla se už přilepit. Plakal jsem a bylo mi smutno, že jsem na světě něco pokazil. Proto jsem dostal první myšlenku: „Odtrženou švestku zpátky nepřilepíš!"

MOJE PRVNÍ GRATULACE

Když mi bylo čtyři roky, musel jsem gratulovat strýci k narozeninám. Maminka mě naučila básničku, ale já jsem ji zapomněl. Bylo to trapné, protože strýc čekal, v očích měl slzy dojetí a já jsem nic neříkal. Maminka mi pošeptala: „Řekni takovou básničku, kterou víš!" Tak jsem se strýci poklonil a řekl jsem: Už je tu podzim, smutný čas, prořídl stromem bujný vlas. Protože strýc neměl už ani jeden bujný vlas, nemusel jsem mu už nikdy potom gratulovat.

Zdroj: Časopis Roháč

Pokud nějaká společnost zdůrazňuje znaky božstva, budou její členové vnímat to znaky mnohem pohotověji o jiné. Výrazněji se však mezi sebou budeme lišit v tom, s jakou pohotovostí a jak zpracujeme postřehy. Někteří vysloví názor na Andreje, až když budou mít spoustu informací, zatím jiní než kdyby měli akutní potřebu rychle kategorizovat. Lidé se poměrně dost dobře dají zlákat v připisování osobnostních charakteristik tvářím s jejich rysy. Například vysunutá brada se obecně dává do závislosti s rozhodností a cílevědomostí. I experimentální práce potvrdily informativní hodnotu některých fyzických charakteristik. Bylo zjištěno, že hlas sám podává určitou správnou informaci některých vnějších vlastnostech (například o věku), jakož i některých vnitřních vlasatostech (na základě vlastností hlasu bylo možné rozlišit lidi dominantní se sklony ovládat druhé od submisivních, tj. se sklonem podrobovat se).

Současně však jako naivní a nepravdivé kázaly představy, že lze na základě rysů obličeje určit tvář zločince, podvodníka či inteligentního člověka. Přeskočme teď pár dní, ve kterých jsme každý s Andrejem prohodili alespoň pár vět, stačili jsme postřehnout jeho chování i to, jak mluví a o čem, jak reaguje na nás a na jiné. Předpokládejme, že každý z nás získal o Andrejovi dostatek informací, abys mohl o něm vytvořit určitý názor. Je třeba poznamenat, že první dojem se těžko mění. Vysvětluje se to zejména tím, že člověk chce mít jednotlivé názory v souladu. Pokud by změnil jeden názor, musel by změnit i další, tak raději ignoruje informaci, na jejímž základě by svůj názor musel změnit. Kromě toho má člověk silnou tendenci podřizovat posuzování jednotlivých vlastností celkovému dojmu. Pokud máš celkový dojem o Andreji je příznivý, budeme mít tendenci posuzovat i jeho další vlastnosti příznivě a negativní vlastnosti zanedbáme. Psychologické výzkumy ukázaly zajímavý fakt: dojem se spíše změní v důsledku vlastních potřeb a motivace posuzovatele, než příchodem nových informací o posuzovaném. Po dalších dnech by si většina nás odvážila posoudit Andrejovy vlastnosti, dokonce i ty, které se ještě nestačily projevit.

Umožňují nám to naše názory na to, jaké vlastnosti se obvykle spolu vyskytují a jaké se navzájem vylučují. Domníváme se, že ti lidé, kteří jsou temperamentní, jsou také rozhodní, že agresivní lidé jsou neinteligentní a podobně. Máme vypracovány i jakési obecné směrnice pro identifikování určitých vlastností. Například: ti lidé, co nenabízejí cigarety, jsou spořiví nebo: ti lidé, co říkají hodně o sobě, jsou sobečtí. Některá pravidla pro identifikování určitých vlastností jsou tak populární, že jim lidé přizpůsobují své chování. A tak ten, co nechce vypadat jako „škrob“ rozdává cigarety a ten, co chce vypadat lidumilně, vypráví o svých dobrých vztazích k jiným. Využíváme také našich všeobecných znalostí o skupině, do které člověk patří (skupiny se vytvářejí na základě něčeho společného, ​​například národnostního, sociálního původu, vyznání, věku, činnosti atd.). Dozvíme-li se, že Andrej je sportovec a my si myslíme, že sportovci jsou většinou sebevědomí a průbojní, budeme se domnívat, že i Andrej je tak. Úsudky, které jsou nepřímé, založené na zjednodušeném poznání sociálních skupin a které nediferencují mezi jednotlivci, se nazývají stereotypní. Dalším důvodem, proč si troufáme mluvit o Andrejových vlastnostech, je náš automatický předpoklad, že to chování, které jsme si všimli, se projeví i jindy, v jiných situacích. Postřehneme-li Andrejovo čestné chování v jedné či dvou situacích, vytvoříme si o Andrejovi názor jako o čestném člověku a předpokládáme takové jeho chování v každé další situaci.

Podívejme se nyní na konkrétní obsah našich názorů na Andreje. Myslíte si, že se budou shodovat? Do určité míry ano. V čem asi budou odlišné? Je zajímavé, že někteří lidé se zaměřují na popis povrchových vlastností člověka (čestný, upřímný, přátelský), zatímco jiní komentují, vysvětlují příčiny chování, konfliktů, analyzují vztahy posuzovaného s jinými lidmi, posuzují jeho chování s ohledem na konkrétní situaci. Zjistilo se, že vlastnosti, které používáme při popisování druhých se mění věkem. Např. věkem vzrůstá poměr psychologických pojmů vůči fyzickým charakteristikám. Existují i ​​rozdíly mezi pohlavími: ženy při popisování druhých používají častěji osobnostní vlastnosti a charakteristiky mezilidských vztahů, zatímco muži dávají větší důraz na postavení, výkonnost v různých činnostech a na fyzické charakteristiky. Názory se budou lišit také v množství použitých pojmů. Zjistilo se, že ti lidé, kteří používají při popisování druhých více pojmů, jsou ochotnější přijímat nové informace. Posudky některých lidí jsou docela jednoduché, vidí jiné v černobílých kategoriích. Lidé jsou podle nich buď dobří nebo špatní, užiteční nebo neužiteční, spolehliví nebo nespolehliví. Při poznávání druhých nám pomáhají naše vlastní pravidla, jak identifikovat podle určitého chování jednotlivé vlastnosti a jaké vlastnosti se navzájem spojují. Jak si tato „pravidla“ vytváříme? Snad nejběžnější tak, že zobecňujeme často opakované zkušenosti. Vidíme například, že inteligentní lidé mají úspěch ve škole.

Mezi inteligencí a úspěchem ve škole si tedy vytvoříme souvislost. Zobecnění ojedinělé zkušenosti však pokládáme za konstrukci, která slouží spíše k ospravedlnění vlastního chování než k poznání chování jiných. Za vykonstruovaný pokládáme například názor muže, vytvořený na základě jedné nepříjemné zkušenosti, že ženám nelze důvěřovat. Děti (někdy i dospělí), pokud nemají dostatek vlastních zkušeností, přebírají pravidla od autorit. Pravidla se často vytvářejí i na základě předpokládané podobnosti mezi námi a jinými. Pokud se tedy nějaká má vlastnost projevuje určitým způsobem, předpokládám, že iu jiných je tomu tak, i lidová moudrost „podle sebe soudím tebe“ — vystihuje tuto tendenci. Zkusme si nyní shrnout, jaké chyby obvykle děláme při poznávání druhých a současně uvažujme, jak se jich můžeme vyvarovat.
Egocentrický pohled:
Snad nejméně si uvědomujeme, že tak jak se na svět díváme my, tak se na něj nemusí dívat a hodnotit ho jiní. V důsledku tohoto egocentrického-předpokladu připisujeme vlastní logické dedukce světu poznání člověku, kterého se snažíme poznat, co nám někdy brání porozumět mu.
Předpokládaná sympatie:
Obvykle máme sklon předpokládat, že ti lidé, které máme rádi, nás mají rádi také a navíc sdílejí naše názory. Velmi obtížně snášíme situaci, ve které milovaný člověk zastává jiný názor než my. Snažíme se, abychom opět dosáhli rovnováhy, a to buď tak, že změníme svůj názor, nebo se vzdáme přátelství. Existuje také třetra možnost – zbagatelizovat význam rozdílů mezi nimi, nebo je tolerovat.

Nelze však tolerovat všechny názory, například názory fašistické, které popírají nejzákladnější lidské hodnoty.
Projekce:
Experimentálně se potvrdilo, že lidé mají tendenci připisovat jiným ty své vlastnosti, které nejsou ochotni přiznat sobě. Jiným připisujeme i své vlastní emocionální problémy. Za vlastní neúspěch obviňujeme spíše jiné, než sebe. Neúspěšní studenti posuzují své přednášející daleko kritičtěji než jejich úspěšnější kolegové.
Namyšlenost:
Je zajímavé, že při posuzování jiných máme silnou tendenci předpokládat, že lidé dělají vše úmyslně, ačkoli mnoho jejich činností úmyslných není, nebo alespoň ne jejich důsledky.
Haló efekt:
Je to tendence podřizovat celkovému dojmu o člověku posuzování jeho dalších vlastnosti. Snad nejintenzivněji jsme zažili projev této tendence při školní klasifikaci. Pokud si učitel o nás vytvořil příznivé mínění, do velké míry jsme vyhráli. Pokud jsme však z nějakého předmětu měli zpočátku špatné známky, velmi těžko se nám napravovali.
Rigidita:
Takto nazýváme uzavřenost vůči novým informacím a ustrnutí na jednou vytvořeném názoru. Tato neochota konfrontovat výsledné poznání s novými postřehy a informacemi zabraňuje samozřejmě korekci možných chyb.
Nesnášení dvojznačnosti:
Před novými postřehy se také uzavírají lidé, kteří nesnášejí dvojznačnost a překvapení při poznávání druhých. Všechno hodnotí jednoznačně – bud jako bílé nebo černé. Lidé jsou buď dobří nebo špatní. Přesnost vnímání druhých se zlepšuje věkem. Výsledky výzkumů svědčí o tom, že tuto schopnost lze zvelebovat učením – jako kteroukoli jinou. Experimentálně se jako optimální učební metoda ukázalo podávání správné informace pocházejícím odhadu určité vlastnosti. A to můžeme udělat iv našem životě tak, že budeme konfrontovat naše názory s míněním jiných. Budeme-li však usilovat znát druhého člověka v celé jeho složitosti, mnohostrannosti, znát jeho cíle, snahy, potřeby, hodnoty, ideály, mezilidské vztahy, okolnosti ve kterých vyrůstal a ve kterých nyní žije, podaří se nám snad porozumět jeho chování, což je nakonec více než přesné posouzení jeho vlastnosti.

Zdroj: Časopis Elektrón

Zdravá racionální výživa předpokládá systematický přívod vitamínů co do množství, vzájemného poměru i správných časových intervalů. S vitamíny je třeba umět správně zacházet, zejména pokud jde o jejich zpracování a skladování. Při nesprávné manipulaci s nimi dochází ke značným ztrátám ak jejich znehodnocení. Některé druhy vitamínů jsou velmi citlivé na světlo a teplo. Například nesprávné skladování některých druhů potravin se zásobou vitamínu C již za 24 hodin ztrácí 50 procent své vitamínové hodnoty, zatímco při skladování v chladničce dochází k takové ztrátě až po 10 dnech. Některé druhy vitamínů jsou rozpustné ve vodě. Proto se například doporučuje využít vodu, ve které se vařily potraviny s těmito druhy vitamínů, i pro přípravu dalších jídel. Jiné vitamíny jsou zase rozpustné v tucích, proto se doporučuje zapíjet je mlékem nebo zajídat máslovým chlebem. Mléko a máslo působí v tomto případě jako rozpouštědla. Mnozí lidé se mylně domnívají, že si v těle mohou vytvořit zásobu vitamínů „pro případ nouze“. U některých vitamínů stačí určitá dávka na delší období.

Vitamíny skupiny B a C je však třeba pravidelně dodávat organismu. Nemá proto žádný smysl „předzásobovat“ jimi organismus na delší dobu, protože množství, přesahující běžnou potřebu, organismus stejně vylučuje. Navíc, tak jak může poškodil zdraví nedostatek některých vitamínů, stejně škodlivý může být i přebytek některých vitamínů, zejména u vitamínů A a D může dojít v této souvislosti k nežádoucím následkům. Pro dávkování některých vitamínů (A, D) ve světovém měřítku za vedly dle biologického účinku tzn. mezinárodní jednotky (m. j.), které lze přepočítat na mikro gramy nebo miligramy Dnes, když máme k dispozici čisté krystalické látky s neměnnými fyzikálními a chemickými vlastnostmi, jakož i biologickou aktivitou odpovídající určitému váhovému množství těchto látek, upřednostňujeme váhové jednotky před m. j. Pravda, od nikoho nelze žádat, aby si každé denní jídlo překalkuloval na mikrogramy nebo miligramy. Ale rozumně jedná každý, kdo upřednostňuje pestrou stravu a svůj jídelníček si zvolí tak, aby se v něm pravidelně a v přiměřených množstvích objevovaly jednotlivé druhy vitamínů. Ve snaze zachovat v potravinách co největší množství vitamínů se doporučuje: a zeleninu skladovat v chladu a v temnu a pokud možno ne delší dobu; potravinové články mýt krátce a důkladně a nenechat delší dobu ležet ve vodě;
— při vaření zeleniny a ovoce použít pokud možno co nejméně vody, nádobu, ve které se vaří, zakrýt a během vaření je co nejméně míchat;
— uvařená jídla neskladovat teplá, raději je urychleně ochladit a při dalším konzumování opět zahřát.

Avitamin A (retinol, axe roftol) je důležitý pro tvorbu očního purpuru, tvorbu a ochranu kůže a sliznic, pro metabolismus bílkovin a činnost štítné žlázy. Jeho nedostatek může způsobit šero slepost, nechuť k jídlu, vypadávání vlasů, náchylnost k infekčním onemocněním a poruchy růstu. Vitamin A se nachází zejména v játrech, rybách, mléce, vajíčkách, másle, margaríně, špenátu, petrželce, zelí, meruňkách, mrkvi, rajčatech, hlávkovém salátu. Denně člověk potřebu - je 5000m. j., tedy 1500 mcg = 1,5 g retinolu.

B1 vitamin B1 (thiamin) spolupůsobí při metabolismu cukrů, ovlivňuje činnost nervů a štítné žlázy. Jeho nedostatek se může projevit nemocí beriberi, ztrátou váhy, oslabením svalů a nervovými poruchami. Nachází se v vepřovém mase, játrech, srdci, vaječném bílku, mléce, černém chlebu, kvasnicích, ovesných vločkách a bramborách. Člověk jej denně potřebuje 1,4 až 1,8 mg.

B2 vitamin B2 (riboflavin) je důležitý pro metabolismus bílkovin, tuků a cukrů, ovlivňuje vidění a dýchání. Jeho nedostatek vede k poruchám zraku, spojených s pálením víček a únavou, k poruchám růstu a nervovým poruchám. Jeho zdroji jsou zejména játra, srdce, ledviny, ryby, kvasnice, mléko, sýry, vajíčka i zelenina. Denní potřeba: 1,8 mg.

P Vitamin P (niacin) působí jako ochrana před alergiemi, ochrana jater, regulace tuků, cukrů a aminokyselin. Jeho nedostatek se může projevit pelagrou, změnami pokožky a sliznic, nervovými poruchami, ztrátou váhy, poruchami růstu. Nachází se zejména v játrech, vepřovém, hovězím a telecím mase. Denní potřeba: 16 až 20 mg.

B6 vitamin B6 (pyrodoxin) je důležitý pro metabolismus bílkovin a hodnocení esenciálních kyselin. Jeho nedostatek vyvolává nechuť k jídlu, zastavení růstu, změny na kůži a ledvinách, křeče, záněty oči a ochablost. Jeho zdroji jsou játra, ledviny, mozek, vaječný žloutek, tresčí játra kvasnice a zelenina. Člověk jej denně potřebuje 1 až 3 mg.

B12Vitamin B12 (kobalamin) spolupůsobí při tvorbě buněčné hmoty, červených krvinek a je důležitý pro látkovou výměnu. Při jeho nedostatku dochází ke změnám na míše, na jazyku. k nervovým poruchám, ba i ke zhoubné anémii. Nachází se zejména v játrech, ledvinách a vaječném žloutku. Denní potřeba: 5 mcg.

C Vitamin C (kyselina askorbová) má podíl na látkové výměně, ovlivňuje tvorbu vazivové tkáně a tvorbu hormonu kory nad-ledvinové. Jeho nedostatek vyvolává nemoc kurděje, únavu, srdeční potíže, nechutenství, poruchy krvetvorby a náchylnost k infekčním chorobám. Nachází se především v citrusových plodech, rybízu, šípku, zelenině (paprika, rajčata, zelí, petržel, hlávkový salát, brambory), dále v játrech. i. Denní potřeba je asi 75 mg.

D Vitamin D (kalciferoly) ovlivňuje látkovou výměnu, tvorbu kosti, zlepšuje vstřebávání vápníku a fosforu. Jeho nedostatek se u děti projevuje jako změknutím kosti. Nachází se v tresčích játrech, mléce, másle, houbách, vajíčku, telecím mase, v plnotučných sýrech. Denní potřeba je 400m. j., čili 10 mcg cholekalciferolu.

E Vitamin E (tokoferoly) chrání před úbytkem svalové hmoty a před změnami jater a ovlivňuje rozmnožovací schopnost. Nachází se v ovesných vločkách, zelí, hlávkovém salátu, česneku, špenátu, mléce, másle, játrech, ledvinách a v srdci. Denní potřeba: 15 až 30 mg.

K Vitamin K (fylochinon) normalizuje srážlivost krve a ovlivňuje dýchací proces. Při jeho nedostatku se prodlužuje doba srážení krve. Nachází se ve špenátu, květáku, zelí, bramborách, rostlinných tucích, rajčatech a jahodách. Člověk jej denně potřebuje asi 1 mcg.

Zdroj: Časopis Elektrón

Nás však zajímají plyny, vznikající pyrolýzou benzínu a zmíněných rafinérských plynů (pyrolýza je proces štěpení vyšších uhlovodíků na uhlovodíky s menší molekulovou váhou při teplotě do 600 až 700 C). No stopy k Bralenu vedou jen přes jeden plyn – ethylen, nenasycený uhlovodík s dvojitou vazbou CH₂). Etylen při tlaku 120 až 155 MPa (1200 až 1550 kp/cm2) a teplotě 170 až 280 C polymeruje, přičemž se dvojité vazby tohoto uhlovodíku „otevírají“ a umožňují tak spojení jedné molekuly s druhou. „Otevírat" dvojité vazby „pomáhají" iniciátoři, organické peroxydy (Perkadox). A to jsme už v cíli, protože produktem této reakce, která probíhá v silnostěnných 250 litrových reaktorech při stálém a intenzivním míchání, je plastická látka – polyethylen, jehož obchodní název je právě Bralen (BRA – bratislavský, LEN – polyethylen). Vlastnosti polyethylenu závisí přímo na reakčních podmínkách tlaku a teploty. Čím je vyšší tlak a nižší teplota, tím je molekula polyethylenu větší.

Velikost molekuly určuje prakticky viskozitu polymeru taveniny, která je pro každý druh vyráběného Bralenu stálou veličinou. Lze ji zjistit podle tavného indexu polymeru tak, že standardní tryskou měří (při konstantním tlaku a teplotě) množství taveniny v gramech, která vyteče za deset minut. Závislost mezi tímto množstvím a velikostí molekuly je nepřímá. Čím více taveniny vyteče, tím je molekula kratší. Teplota nemusí být v celém reaktoru, tak jak je to v jednozónovém typu vždy stejná. Může se v horní a dolní části lišit než ve dvouzónovém reaktoru. V takovém reaktoru vzniká polyethylen se širokým rozmezím molekulové váhy. To má velký význam zvláště pro některé technologie jeho dalšího zpracování. Celý polymerační proces v reaktorech se řídí automaticky „Srdcem“ provozu, jak jej nazval Ing. Jozef Gratzl, vedoucí provozu, který nám dělal průvodce, je řídící středisko. Zde na velkém panelu se graficky zaznamenává teplota ve všech reaktorech, registrují tlak a všechny ostatní údaje. Preciznost zde má obrovský význam. Stačí, aby teplota v reaktoru stoupla nad 300 C a již dochází k destrukci ethylenu. Obrovský tlak a teplo unikají komínem skrz tzv. průtržné membrány reaktoru. Výroba Bralenu však ještě neskončila, protože z reaktoru odchází kromě polyethylenu i ethylen. Proto směs nejprve ochladí a poté ve střednětlakém separátoru oddělují. Toto oddělování není složité, protože obě látky mají velmi odlišné fyzikální vlastnosti. Polyethylen je viskózní kapalina a ethylen je plyn. Ale jejich definitivní oddělení probíhá až v nízkotlakém separátoru. Oddělený ethylen zde nelikvidují jako odpad, ale po vyčištění a stlačení v kompresorech na potřebný tlak jej vracejí zpět do reaktoru, kde opět polymeruje. A tak to jde kolem dokola. Nejlepší je vidět na příkladu. Z 10 tun ethylenu vznikne polymerizací jen 15 až 17 % polyethylenu, t. j. asi 1 500 kg. Zvyšující ethylen se vrací do technologického okruhu, takže skutečné ztráty představují jen 4 až 5 % Polyethylen ze separátoru dopravují vytlačovacím čerpadlem na řezačku.

Tady jej upravují na drobné granulky. Po vytřídění na vibračních třídících sítech průsvitné, mléčně bílé granulky pneumaticky dopravují k dalšímu zpracování. Hotový Bralen uskladňují v silách, nebo jej přímo expedují odběratelům v kontejnerech či v 25 kg sáčcích z polyethylenové fólie. Ve Slovnaftě vyrábějí několik typů Bralenu, které jsou základní surovinou, pro plastikářský průmysl. Základní typy získávají přímo z polymerizačního procesu, ty dále neupravují. Homogenizované typy vznikají homogenizací základních typů. Tím se zlepší jejich zpracovatelské vlastnosti. Barevná paleta barevných typů zahrnuje kromě čtyř základních barev také různé odstíny, dle požadavků odběratelů. Sortiment Bralenu se rozšířil io tzv. plněné typy obsahující více než 10 % různých přísad, které upravují některé vlastnosti základních typů. Bralen je plastická látka, bez které se neobejde ani jedna domácnost. Setkáváme se s ním každý, den v podobě bílých sáčků na mléko, obalů na porcovaný sýr a jinde. Bralenu můžeme děkovat také za zvýšené množství čerstvé zeleniny na trhu, protože polyethylenové fólie slouží k rychlení zeleniny. Fólie jsou méně nákladné, jsou nerozbitné a jsou mnohem praktičtější než skleněné tabule, které používaly na sklenících. Bralen pozvedl také obalovou techniku, ať už jako průhledné a hygienické sáčky, nebo jako tenké fólie nanášené na papíře nebo na textiliích. Znají ho však i sportovci, lyžaři, kterým umožnil iv létě trénovat na umělém lyžařském svahu. Průmyslově Bralen využívají zejména při oplášťování kabelů, ale také v podobě různých trubek a předmětů vyráběných technologií vytukování a vstřikování. Využití Bralenu se každým dnem rozšiřuje. Proto i ve Slovnaftu museli rozšířit jeho výrobu o velkokapacitní linku, která zahájila provoz právě v této době.

Zdroj: Časopis Elektrón

Na vás tato příležitosti čeká v některé z naší speciální prodejny ELEKTRO, podniků Domácí potřeby. Pravděpodobně nákup z vlastních úspor nezvládnete, ale když pěkně poprosíte, dost možná, že vás překvapí rodiče, kteří si už některý pěkný magnetofon vyhlédli. Proto věnujte pozornost následujícím řádkům, abyste při rozhodování, který vybrat, také přišli se svou „troškou do mlýna“. Velmi pěkným přístrojem je plně tranzistorovaný, čtyřstopý, síťový magnetofon pro monofonní záznam a reprodukci B 70. Pokud se jen trochu zajímáte o výlohy našich speciálních prodejen a novinky v nich, určitě neušel vaší pozornosti. Má dvě mezinárodní rychlosti, na pohled je velmi pěkný a může se pochlubit přehledným uspořádáním ovládacích prvků. Všechny pohyblivé funkce budete ovládat páčkami a nesmíme zapomenout ani na to, že vám bude hrát i nahrávat ve vodorovné i ve svislé poloze. To se hodí všude tam, kde v bytě není dostatek místa. B sedmdesátka je vybavena rychlým během při přetáčení v obou směrech, pohotovostním stop a automatickým zastavením na konci pásky i při rychlém chodu. Jednou z výhod tohoto přístroje je i to, že budete mít možnost použít cívky do průměru 18 cm, to znamená délku pásky 720m. To vám asi vera neřekne, ale vězte, že to bude 16 hodin hudby. Nahrávat se vám bude velmi snadno, neboť budete mít možnost rozhodnout se mezí ručním a automatickým řízením záznamu. Ke kvalitní nahrávce vám bude pomáhat ručkový indikátor záznamu.

Jistě si budete dělat poznámky o nahrávkách, nezapomeňte proto vždy na začátku každé stopy čtyřmístné počítadlo vynulovat. Začátek další nahrávky si v seznamu označte skupinou čísel objevujících se na počítadle. Tak se budete iv množství jednoduše orientovat a naleznete vždy snadno, co budete chtít. Magnetofon B 70 má oddělenou regulaci výšek a hloubek, automatické nastavení pásky a možnost měnit rychlost posuvu pásky i během provozu. K B 70 budete mít možnost připojit mikrofon, radiopřijímač, gramofon, jiný magnetofon, zesilovač, sluchátka a venkovní reproduktor. Kontrolní poslech je možné přes vnitřní reproduktor, nebo pokud nebudete chtít nikoho rušit, přes sluchátka. Jeho vzhled se vám také bude líbit, protože je v pěkné skříňce z polystyrenu v přenosném provedení s přehradním krytem. B 70 dostanete za 2 940. - Kčs. Pokud dají rodiče přednost stereo přijímači, proč by to neměl být magnetofon B 100. Umožni vám mono i stereo záznam. Má dva úplné stereofonní kanály pro záznam i reprodukci s oddělenou reprodukcí obou kanálů. Pro každý kanál má ručkový indikátor záznamu, které ukazují i ​​při reprodukci relativní hloubku modulace. U B 100 je oddělená regulace výšek a hloubek, samostatné regulátory hlasitosti pro každý kanál, vestavěný reproduktor, rychlý běh v obou směrech; 4-místné, okamžitě nulovatelné počítadlo.

Posuvnými potenciometry budete řídit úroveň záznamu a regulaci hlasitosti. Přípojky jsou stejné jako u magnetofonu B 70 s tím rozdílem, že jsou ve všech případech pro mono i stereo. Kvalitní magnetofon B 100 má pěknou, moderně tvarovanou skříňku z ušlechtilých dřevin s přehradním krytem a dostanete jej za 3 900,- Kčs. A ještě jeden pěkný „kousek“ dostanete ve vybrané síti speciálních prodejen ELEKTRO v omezeném množství. Je to luxusní, stolní, čtyřstopý, síťový, plně tranzistorový magnetofon B 90. Má dvě rychlosti, velikost cívek 18 cm, a to už víte, že představuje 16 hodin nahrávek. Je jako předchozí typy na napětí 220 V - 50Hz. Upozorněte rodiče na možnost nákupu kvalitních magnetofonů ve speciálních prodejnách ELEKTRO. Naši odborníci vám všechny typy předvedou, podrobně vás seznámí s jejich obsluhou a při výběru dobře poradí. Všechny uvedené magnetofony obdržíte v našich speciálních prodejnách ELEKTRO buď za hotové, nebo na účelovou půjčku či stokorunové měsíční splátky. Přejeme vám dobrý zvuk a pěkné nahrávky.

Zdroj: Časopis Elektrón

Svými silnými kousátky housenku rozdrtí a sežere. Za den dokáže zkonzumovat mnohem více potravy, než je váha jeho těla. Zbarvením těla patří k našim nejkrásnějším broukům. Hlava a štít jsou kovově modré, krovky zlatohnědé s červeným leskem. Dosahuje velikosti asi 30 milimetrů. Najdeme ho v jehličnatých a listnatých lesích, v korunách stromů i na zemi. Na rozdíl od jiných zástupců svého rodu umí výborně létat. Dožívá se věku 2 až 3 let. Je rozšířen téměř po celém světě a tam, kde se nevyskytuje, jej uměle nasazují pro biologický boj.

Zdroj: Časopis Elektrón

Není snad moře na naší planetě, kde bychom nemuseli plnit bojové úkoly. Naše poslední plavba byla velmi zodpovědná a dlouhá. Není snadná plavba se změnou zeměpisných šířek, s cyklony, s nepřetržitými hlídkami. Ale náš nevelký kolektiv ví, že tento úkol mu uložila vlast. Proto je stále připraven překonat všechny obtíže a zkoušky. Velkou pozornost věnujeme psychologické přípravě posádky, zvyšování jejích morálně-politických a vzorových vlastností. Zejména se staráme o ty, co jsou na své první plavbě. S každým z nich se zabýváme individuálně a starší, zkušení členové posádky přebírají nad nováčky patronát. Zda nám bylo těžko během plavby? Přirozeně. Ale nikdo neklesal na duchu. Pravidelně jsme vysílali radionoviny „Zprávy z rodných břehů“, odborná školení a zábavné pořady. Všem se líbily satirické kuplety „Kráčím po lodi", které vysílal naším rádiem vymyšlený lodivod. „Slyšíme zvuk lodních šroubů...“ Staršina posádky hydroakustiků, Pavel Tokarev vypráví:
— Přes válku sloužil v brigádě červené vlajky severomořských ponorek vynikající akustik Astatolij Šumichin.
O jeho mistrovství se šířily legendy. Šumuchin přesun určoval podle zvuku lodního šroubu třídu lodi a její směr. Díky nadání tohoto akustika ponorka M72, slavná řadová „Marutka“, které velel kapitán-poručík I. Fisanovič, vypátrala a potopila 13 velkých nepřátelských lodí. Nyní se mezi námořníky zaužívala tradice hledat cíl „šumichinsky“. Dnes jsou všechny lodě i ponorky velmi rychlé. Občas slyšet zvuk lodních šroubů ve sluchátkách pouze několik sekund a tehdy je třeba bleskově klasifikovat cíl, určit koordináty pohybu lodi, její rychlost a kurz. Také je třeba umět udržovat kontakt s cílem. Při poslední plavbě, ale i předtím, se nám vždy podařilo včas najít cíl. Kdyby šlo o bojovou situaci, určitě bychom ho byli zasáhli. Mnoho hodin proseděl náš nejlepší odborník staršina Vladimír Suchalenko u obrazovky elektronového indikátoru. Občas nám přinášeli čaj s obloženými chlebíčky, protože jsme stanoviště nemohli opustit ani na minutu. Akustika se zhoršila, "protivník" rušil, při ponorce koncertovaly delfíny. Ve sluchátkách jsme slyšeli úplnou symfonii jejich pískání. A najednou jakoby lodní motory zabubnovaly docela vedle nás. Kolem ponorky se vznášely hejna vlaštovek. I takové věci se stávají Po splnění úkolu jsme si pořádně odpočinuli. Uspořádali jsme koncert, Sibiřan Saša Arevkov zpíval ruské písně. On i další by mohli směle vystupovat byť v moskevské televizi. Mimochodem, Arevkov je také dobrým vzpěračem. Zorganizoval mezi mužstvem vzpěračský turnaj. Naše hlídka je speciální, - říká hlavní staršina posádky radiomechaniků Alexander Bez-zubov.
— Jsme u pultu raketového komplexu.
Neočekávaně zazněl signál cvičného bojového poplachu: "Raketový útok!"
Okamžitě jsme zkontrolovali a zapnuli celou aparaturu. Následovaly vyčerpávající sekundy přípravy před startem. Strašné rakety jsou připraveny opustit loď po prvním impulzu a zasáhnout cíl.
Hlásím: „Bojová posádka připravena!" Ve válce velitel útočící ponorky obvykle musel vidět nepřátelskou loď periskopem. Teď je to všechno jiné. Stává se, že cíl je od nás velmi daleko. Ale to ho neuchrání před přesným a plným zásahem. Nelze zapomenout na vzrušující chvíli, kdy jsme se vzápětí po povelu "Pal!" dozvěděli, že naše rakety přesně zasáhly cvičný cíl. Byla to i zásluha naší bojové skupiny.

Zdroj: Časopis Elektrón

Hlídka pod vedením Karla Hänsche plní úkoly, jako jsou prostředí, ve kterém žijeme, bezpečnosti při práci, využití pracovní doby, prověrka hygienických zařízení a jiné. Jací by to byli železničáři, kdyby neměli Hlídku kultury cestování! I tuto hlídku řídí Závodní štáb HRM, která pracuje pod vedením soudruha Ivana Olejnika. SSM přišel iniciativou pomáhat svým hlídkám kultury cestování (HKC), odhalovat nedostatky, tím pomáhat kultuře cestování. Hlídky podle plánu kontrolují prostory železničních stanic, vlakových souprav - jejich čistotu, chování průvodců, čistotu železničních stanic, informovanost cestujících, čekací prostory a pod. Členové hlídky museli učinit předepsané zkoušky a až tak dostat oprávnění vykonávat tuto činnost. Hlídka ve své činnosti odhalila mnoho nedostatků, které hlásila hned náčelníkovi té výkonné jednotky ČSD, které se nedostatek týká. Činnost hlídky a soustřeďuje na úsek Spišská Nová Ves - Poprad a oblast Vysokých Tater i směr Košice, železničních stanicích, zejména o vlakových soupravách, kde je nedostatek hygienických potřeb, vody a pod. Členové hlídek Reflektora mladých při lokomotivním depu Spišské Nové Vsi chtějí být i takovou formou nápomocni zde národnímu hospodářství.

Zdroj: Časopis Elektrón